Čís. 5411.

Nevyhovuje-li posudek lékařských znalců, nelze vyžádati hned posudek soudní lékařské rady, nýbrž má býti nejprve opatřen posudek dvou jiných stálých znalců lékařů sborového soudu prvé stolice v sídle sborového soudu druhé stolice.
Soud není při svém rozhodování vázán znaleckým posudkem, nýbrž má jeho správnost posuzovati volně podle svého uvážení.
Pominul-li soudní sbor porotní dáti porotcům otázky potřebné ke zjištění, zda obžalovaný spáchal čin, pro nějž byl obžalován, či nikoli, a vynesl-li na základě znaleckého posudku zprošťující rozsudek podle § 326, čís. 3 tr. ř., překročil obor své působnosti a zavinil zmatek podle § 384, čís. 4 tr. ř.
(Rozh. ze dne 25. října 1935, Zm IV 2/35.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti P. M., obžalovanému pro zločin úmyslného zabití člověka a j., jednak následkem zmateční stížnosti veřejného žalobce, jednak však i z úřední povinnosti z důvodů zmatečnosti podle bodu 4 a 9 § 384 tr. ř. zrušit rozsudek porotního soudu i s hlavním líčením a vrátil věc krajskému soudu v B. jako soudu porotnímu k novému projednání a rozhodnutí. Důvody:
Proti zprošťujícímu rozsudku soudu první stolice podalo státní zastupitelství zmateční stížnost podle 9. bodu § 384 a podle bodu 1 c) § 385 tr. ř. Generální prokuratura setrvala při této zmateční stížnosti pouze, pokud se v ní uplatňuje důvod zmatečnosti podle 9. bodu § 384 tr. ř., že nebylo vyhověno návrhu veřejného žalobce na vyžádání posudku soudní lékařské rady.
Podle obsahu protokolu sepsaného při hlavním líčení dne 11. prosince 1933 podal soudní znalec MUDr. J. S. po vyšetření obžalovaného posudek — k němuž se i druhý znalec MUDr. S. V. bez dodatku připojil — v němž znalec uvádí, že obžalovaný nemá žádnou vleklou duševní chorobu, že byl duševně zdráv před činem a je duševně zdráv i nyní. Znalec však připouští, že ze záchvatu, kterým byl obžalovaný ve věznici stižen, bylo by možno uvažovati o padoucnicí u obžalovaného; přesné její zjištění že by však mohlo přinésti pouze pozorování — dodává však při tom, že podle všeho dosud vylíčeného je padoucnice nepravděpodobná. Dále uvádí znalec, že jest jisto, že obžalovaný požil denaturovaný líh v takovém množství, že si způsobil otravu, což je — jak praví znalec — zřejmo z popsaných příznaků, jichž hodnota ani svědkům ani obžalovanému nemohla býti patrná, známa. V průběhu činu že přistoupilo citové vzrušení a v součinnosti obou těchto činitelů že pravděpodobně pak došlo k duševní poruše, v níž samostatné volné rozhodování bylo znemožněno. — Znalec neuvádí však v posudku množství alkoholu, na které soudí z výpovědí svědků, a neoznačuje přesně ony příznaky otravy, na které se odvolává, a též neuvádí, čím vzniklo u obžalovaného ono citové vzrušení, a z čeho znalec usuzuje, že došlo pravděpodobně k duševní poruše, znemožňující volné rozhodování. Posudek je tedy neúplný, nejasný a zvláště neurčitý, poněvadž jen připouští možnost duševní poruchy (arg. slovo »pravděpodobně«) a o padoucnici opět tvrdí, že je nepravděpodobná, ačkoliv neuvádí, ze kterých »vylíčených momentů« tak usuzuje. Tato neúplnost a neurčitost není zhojena ani prohlášením znalce na otázku předsedovu, »že není nic závažného, co by bylo v rozporu s tím, že obžalovaný byl v nepříčetném stavu«, — neboť i tak zůstává to neurčité tvrzení posudku, že jen pravděpodobně došlo u obžalovaného k duševní poruše.
Za tohoto stavu věci měl soud vyhověti návrhu veřejného žalobce na přezkoumání tohoto posudku znalců lékařů, opírajícímu se o předpis § 238 tr. ř. ve znění podle zákona č. 107/1927 Sb. z. a n.; poněvadž však šlo o posudek znalců, z nichž jen jeden je stálými soudním znalcem sborového soudu prvé stolice v sídle sborového soudu druhé stolice, a zákon předpisuje především přezkoumání posudku dvěma znalci s uvedenou kvalifikací (srovnej cit. § ve spojení s § 246, 1. odst. tr. ř.), nebylo ovšem možno vyžádati ihned posudek lékařské rady, ale měl býti opatřen posudek dvou jiných stálých znalců lékařů sborového soudu prvé stolice v sídle sborového soudu druhé stolice podle předpisu § 3, odst. 2 cit. zák. Neučinil-li tak soud a návrh veřejného žalobce vůbec zamítl, porušil práva obhajoby a způsobil tak zmatek podle 9. bodu § 384 tr. ř. Tento zmatek je sice uplatněn na širším základě než odpovídá cit. předpisu zákona, který nařizuje určitý postup; v návrhu na přezkoumání posudku v širším rozsahu, než jak je upraven zákonem, je však obsažen již i návrh na přezkoumání v rozsahu užším podle zákona a proto bylo zmateční stížnosti, byť se i ona domáhá onoho širšího přezkoumání znaleckého posudku, vyhověno v mezích cit. zákonných předpisů. Při tom se poznamenává, že podle předpisu § 324 tr. ř. není soud při svém rozhodování vázán znaleckým posudkem a má i tento posudek co do správnosti volně podle svého uvážení posouditi (viz též rozh. Sb. n. s. č. 3638).
Zkoumaje věc přesvědčil se dále nejvyšší soud, že soud první stolice, pominuv dáti porotcům otázky potřebné ke zjištění té skutečnosti, zda obžalovaný spáchal čin, pro který byl obžalován, či nikoli, vynesl na základě znaleckého posudku rozsudek zprošťující podle 3. bodu § 326 tr. ř. Tímto postupem, příčícím se předpisům § 1 por. nov., § 352 tr. ř. a druhého odstavce § 24 por. nov., překročil soud obor své působnosti; neboť tím, že vynesl rozsudek zprošťující na základě 3. bodu § 326 tr. ř., rozhodl sám, bez slyšení porotců, že obžalovaný byl pachatelem činu tvořícího předmět obžaloby, ač zjištění této skutečnosti mělo se podle výše uvedených předpisů zákona státi výrokem porotců. Rozsudek trpí proto v této části vadou, která je důvodem zmatečností podle 4. bodu § 384 tr. ř., k němuž podle ustanovení posledního odstavce tohoto paragrafu je přihlížeti z povinnosti úřední.

Citace:

Čís. 5411. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 428-430.