Čís. 9014

Zodpovědnost podnikatele Labské plavby za nedodržení podmínek koncesní listiny a za škodu z nesprávného rejdování jeho zaměstnance.
(Rozh. ze dne 6. června 1929, Rv I 1081/28)
Parník žalující plavební společnosti, jedoucí po Labi, srazil se se šroubovým parníkem D IV žalované firmy, řízeným spolužalovaným Janem P-em. Žalobní nárok na náhradu škody proti Janu P-ovi a proti majitelce parníku D IV byl uznán důvodem po právu soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Opodstatněnost právního důvodu žaloby proti druhé žalované odůvodnil první soud se dvou hledisek, jednak, že žalovaná firma ručí bezvýjimečně za škodu způsobenou jejími při plavbě zaměstnanými zřízenci podle odst. 1. koncesní listiny, jednak proto, že parník D IV měl jen ruční kormidlo a neměl indikátor, což jest, jak první soud zjistil, nedostatkem parníku, žalovanou firmou použitého, jenž umožnil špatné rejdování (opačné zatočení kormidla) a tím i srážku obou parníků. Podle odst. 2. koncesní listiny měla žalovaná firma provozovati plavbu tak, by její plavidla vyhovovala po stránce konstruktivní požadavkům bezpečné plavby a by byla udržována ve stavu úplně ke plavbě způsobilém, a výslovně uvedeno, že koncesionář ručí za škodu, která by byla způsobena jím neb jeho zaměstnanci provozováním plavby (vůbec), zejména na stavbách říčních, pozemních a pobřežních, a jest povinen škodu ohlásiti poříčnímu plavebnímu orgánu a škodu na majetku soukromém poškozenému. Tato ustanovení koncesní listiny, pokud se týkají stavu plavidel, jsou v souhlasu s § 4 nař. min. obchodu, vnitra a orby ze dne 3. března 1894, čís. 17 zem. zák. a jich nezachování zakládá tudíž porušení právní normy opominutím, jež podle § 1295 a násl. obč. zák. zavazuje k náhradě škody. Právní názor prvého soudu, že žalovaná společnost, neopatřivši parník řádným kormidlem a indikátorem, nýbrž jen ručním kormidlem, zavinila srážku svou vlastní vinou, nebyl napaden ani v odvolání ani v dovolání. Jest tedy odsuzující výrok odvolacího soudu odůvodněn ohledně obou žalovaných, pokud se týče prvžalovaného již tím, že nehoda byla přivedena jen špatným, t. j. nesprávným rejdováním a tím, že nastoupil jízdu po proudu po závěrném znamení v době, kdy musil míti za to, že vlek již jest na cestě, pokud se týče spolužalované společnosti tím, že neopatřila plavidlo řádným kormidlem a indikátorem, a použila tudíž k plavbě plavidla vykazujícího tento nedostatek, odporující předpisu § 4 cit. min. nař. čís. 17/1894. Jest tedy žalobní nárok na náhradu škody proti oběma žalovaným odůvodněn a netřeba se tudíž zabývati otázkou, zdali prvžalovaný byl k řízení parníku D IV nezdatným po rozumu § 1315 obč. zák.

Citace:

č. 9014. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 778-779.