Č. 3099.

Policejní řízení trestní. — Řízení před nss-em (Slovensko): I. Jest zmatkem, neodstraní-li II. stolice nesrozumitelnost a nejasnost polic, trest, nálezu prvé stolice, spočívající v tom, že z něho není patrno, zda několik osob oním nálezem odsouzených k pokutě, je k této pokutě odsouzeno společně, a jakým způsobem má pokuta býti mezi ně rozdělena, anebo zda se k pokutě odsuzuje každý zvlášť. — II. Ke zmatku tomu přihlíží nss z moci úřední.
(Nález ze dne 11. ledna 1924 č. 254).
Prejudikatura: Boh. 1974 adm.
Věc: Eugen K. v H. proti županskému úřadu ve Vel. Sevljuši o nesplnění soupisové povinnosti.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: K návrhu stpú-u z 8. listopadu 1920, aby dědicové Ludvíka K. v H. byli potrestáni pro zanedbání soupisové povinnosti dle § 5 nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb. zavedl služnovský úřad v H. trestní řízení a uznal nálezem z 8. prosince 1920 Belu K., Margitu K., Hajnala K. a Mikuláše K. vinnými přestupku § 3 nař. č. 61/1920 a odsoudil je ku pokutě 1000 K, v případě, že by pokuta byla nedobytná, k trestu vězení 50 dnů.
Odvolání župní úřad ve V. S. nař. rozhodnutím vyhověl potud, že supletorní trest vězení 50 dní snížil na 10 dní, jinak však rozsudek v plném znění potvrdil . . . .
O stížnosti uvážil nss takto:
V daném případě obsahuje rozsudek I. stolice výrok o tom, že Bela,
Hajnal a Mikuláš K. a Margita K. uznávají se vinnými týmž trestným
činem; ohledně trestu uvádí pak rozsudek I. stolice, že se trestají pe-
něžitou pokutou 1000 K, v případě, že by pokuta byla nedobytná, vě-
zením 50 dnů.
Ze znění tohoto nálezu není patrno, zdali policejní trestní soudce I. stolice mínil uvedeným trestem postihnouti každého ze jmenovaných dědiců Ludvíka K. aneb zda chtěl jim uložiti pokutu společně, při čemž by však opětně nebylo z rozsudku zřejmo, jakým způsobem mají odsouzení pokutu tu nésti a mimo to, jak by bylo vykonati trest vězení uložený pro případ nedobytnosti pokuty.
Podle § 156 uh. polic. tr. řádu vydaného nař. býv. uh. min. vnitra a min. sprav. č. 65.000 ex 1909, podle něhož bylo se žal. úřadu říditi, musí dispositivní část trestajícího rozsudku mimo jiné obsahovati přesné označení obviněné osoby, druh a výměru uloženého ií trestu a vedlejšího trestu, jakož i opatření ohledně doby trestu vězení, ve který se trest peněžité pokuty přemění v případě, že by pokuta peněžitá byla nedobytná (§ 156, odst. 2 a 3 bod c) ad). ?
Podle předpisu § 204, odst. 2 č. 1 cit. uher. pol. trest, řádu, shledá-li odvolací úřad přezkoumávaje rozhodnutí prvé stolice, že se v konkrétním případě vyskytuje důvod uvedený v bodě 6 §u 178 tohoto řádu, že totiž dispositivní část rozsudku je nesrozumitelná, jest povinen hleděti k tomu z moci úřední a rozhodnutí takové anulovati nebo změniti.
Když tedy žal. úřad vzdor těmto ustanovením pol. trest, řádu prve zmíněnou neúplnost a nesrozumitelnost trest, nálezu prvé stolice neodstranil, jest i nař. rozhodnutí ve svém výroku o trestu neúplné a nesrozumitelné, neboť není v něm určitého výroku o trestu pro každého z obviněných. Tato nesrozumitelnost dispositivní části trestajícího rozsudku zakládá však naprostou jeho zmatečnost, k níž nss-u jest přihlížeti.
Bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti podle § 7 zákona o ss jako nezákonné.

Citace:

č. 3099. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 272-273.