Č. 3149.

Školství: Proti rozhodnutí zem. školní rady, kterým vyřídila odvolání z rozhodnutí profesorského sboru státní školy střední o školném, není přípustno odvolání na ministerstvo školství.
(Nález ze dne 22. ledna 1924 č. 1037).
Věc: Josef K. v K. proti ministerstvu školství a národní osvěty o výměru školného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zšr v Praze zamítla výn. z 16. února 1923 odvolání st-lovo podané z usnesení profesorského sboru státního reálného gymnasia v K., kterým mu vyměřeno bylo podle nař. z 19. prosince 1921 č. 463 Sb. školné na školní rok 1922/23 za jeho dceru Miloslavu v částce 800 K.
Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že mu nelze vejíti v meritorní vyřízení odvolání st-lova, poněvadž vzhledem k znění posl. odst. § 7 cit. nař. o odvolání proti výměře školného rozhoduje s konečnou platností nadřízený školský úřad, kterým jest podle znění druhé věty § 8 téhož nař. zem. šk. rada.
Rozhoduje o stížnosti proti tomuto výroku podané nemohl nss podrobiti právnímu rozboru ony vývody stížnosti, které směřují proti domnělé nezákonitosti rozhodnutí zšr-y v Praze, ježto žal. úřad odmítnuv odvolání pro svou nepříslušnost, tedy z důvodu formálního, odepřel zaměstnávati se uvedeným výrokem zšr-y po stránce meritorní a rozhodnouti ve věci samé.
I zbývá tedy zkoumati, zda stanovisko žal. úřadu neodporuje zákonným normám a jest založeno na bezvadném řízení.
V tomto směru jest především uvésti, že vl. nař. č. 463 z r. 1921 v § 7 zřetelně označuje úřady, které jsou povolány, aby rozhodovaly o výměře školného na státních školách středních, a že ustanovuje ve příčině opravných prostředků, že o odvolání podaném z rozhodnutí profesorského sboru rozhoduje s konečnou platností nadřízený školský úřad. Úřadem tím jest pak v Čechách podle § 39 zák. z 24. února 1870 č. 17 z. z. o dozoru ke školám zem. školní rada. Tím však prohlásilo uvedené nař. správní proces v otázce výměry školného za pravoplatně ukončený výrokem zšr-y a odňalo straně možnost, aby cestou řádných prostředků opravných dále vedla proces ten a uplatňovala své domnělé právo ještě u úřadu v organisaci školských úřadů nejvyššího, jakým jest min. škol.
Za tohoto právního stavu nedostává se tedy jmenovanému úřadu školskému zákonné zmocnění k tomu, aby mohl k návrhu strany nalézati právo v přítomném sporu, a nelze tudíž nař. rozhodnutí vytýkati nezákonnost proto, že odmítlo vejíti v meritorní vyřízení opravného prostředku, st-lem mu bezprostředně předloženého.

Citace:

č. 3149. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 377-377.