Č. 3107.

Státní občanství. — Domovská příslušnost (Slovensko): I. Konečná, v pořadu stolic nenaříkatelná usnesení obce o propůjčení domovského práva nemůže ministr pro správu Slovenska rušiti z moci dozorčí pro pouhou jejich (domnělou nebo skutečnou) nezákonnost, nýbrž toliko pro jejich zmatečnost. — II. Ministr pro správu Slovenska není oprávněn zrušiti z moci dozorčí usnesení městské rady municipálního města z doby před 28. říjnem 1918, kterým tato udělila právo domovské uher. státnímu příslušníku, třebas osoba ta nyní není státním občanem čsl.
(Nález ze dne 12. ledna 1924 č. 364.)
Prejudikatura: Boh. 1016 adm. a jiné.
Věc:Leon B. v Bratislavě (adv. Dr. Viktor Teytz z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o státní občanství a domovskou příslušnost.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody:
St-1 domáhal se v řízení správním přiznání státního občanství čsl. ve smyslu § 9 úst. zák. č. 236/1920. Žal. úřad odmítl tuto žádost, poněvadž shledal usnesení městské rady v Bratislavě ze 14. září 1918, jímž bylo st-li uznáno domovské právo podle § 10 zák. čl. XXII z r. 1886, nezákonným a neuznal proto, že by st-1 byl k žádosti oné opráv- něn pro nedostatek podmínky v § 9 cit. úst. zák. stanovené.
Dlužno se tedy zabývati nejprve otázkou, byl-li žal. úřad vůbec oprávněn zrušiti ono usnesení městské rady v B. Žal. úřadu nebylo by lze zajisté upříti právo, aby jako správní úřad nadřízený obci prohlašoval za právně neúčinná rozhodnutí městské rady, která by byla absolutně zmatečná a proto právní moci neschopná buď pro absolutní nepříslušnost městské rady, nebo proto, že by zakládala stav s platným právním řádem naprosto neslučitelný (na př. propůjčení neb uznání domovského práva cizinci — viz na př. nál. Boh. 823 adm.).
O takové usnesení však v tomto případě nejde, neboť žal. úřad nezrušil usnesení městské rady v B. pro zmatečnost, nýbrž z důvodu, že st-1, nepřispívav k obecním břemenům po dobu §em 10 zák. čl. XXII z r. 1886 předepsanou, nesplnil zákonného předpokladu nabytí domovského práva. Usnesení to v době svého vydání neodporovalo tehdejšímu právnímu řádu, neboť bylo vydáno v době, kdy B. byla ještě součástí bývalého království uherského a st-1 byl v době té státním občanem uherským.
Žal. úřad založil však, jak z odvodního spisu jest zřejmo, svou kompetenci na ustanovení § 10 zák. čl. XXI z r. 1886. Leč zrušovací právo, ustanovením tím ministrům propůjčené, jest vyloučeno proti rozhodnutím zastupitelských sborů obcí, jež jsou konečná a jež lze naříkati toliko stížností k nss. Tuto zásadu vyslovil a podrobněji odůvodnil nss již v nál. Boh. 1016 adm.
Ježto pak rozhodnutí městského výboru v B. ze 14. září 1918 bylo ve smyslu § 164 zák. čl. XXII z r. 1886 konečné, podléhajíc toliko stížnosti k správnímu soudu, jest naproti němu použíti zrušovacího práva ve smyslu § 10 zák. čl. XXI z r. 1886 vyloučeno a nebylo lze tedy ani podle tohoto ustanovení v tomto případě rozhodnutí městského výboru zrušiti z moci úřadní.
Pak padá však jediný důvod, pro který ministr odmítnul žádost st-le za přiznání státního občanství čsl. ve smyslu § 9 uved. úst. zák., pročež slušelo nař. rozhodnutí zrušiti v jeho celku podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3107. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 293-294.