Č. 3189.

Zdravotnictví. — Okresní samospráva: Zemský správní výbor v Praze jest povolán rozhodovati o sporech ze služebního poměru primáře všeobecné veř. okr. nemocnice.
(Nález ze dne 30. ledna 1924 č. 1437). Prejudikatura: Boh. 1076 adm.
Věc: M. U. Dr. Otto K. v S. proti zemskému správnímu výboru v Praze o příplatek ke služnému.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl zsv v Praze stížnost MUDra Otty K., primáře všeobecné veř. okr. nemocnice v S., do usnesení osk s S. z 12. března 1921, jímž bylo se zpětnou platností od 1. ledna 1920 st-li zastaveno vyplácení doplatku ke služnému a uloženo mu, aby obnos z tohoto titulu přijatý vrátil. Jako důvod uvedlo nař. rozhodnutí nepříslušnost správních úřadů, ježto st-1 není okr. úředníkem ve smyslu zák. o úřednících okr. z 23. července 1919 č. 444 Sb.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Žal. úřad je v právním omylu, když se domnívá, že by byl příslušným rozhodovati o sporech ze služebního poměru primáře všeobecné veř. nemocnice jen tehdy, kdyby primář byl okr. úředníkem podle zák. z 23. července 1919 č. 444 Sb., neboť důvod příslušnosti žal. úřadu spočívá v jiiných předpisech zákonných.
Z předpisů zák. z 5. března 1888 č. 19 z. z. plyne, — jak již zdejším nál. Boh. 1076 adm. bylo vysloveno — že služební poměr lékaře ustanoveného při všeobecné veř. nemocnici — a o takového v daném případě nesporně jde — není povahy soukromoprávní a nezakládá se na soukromoprávní smlouvě námezdní podle § 1151 o. z. o., nýbrž že služební poměr mezi takovýmto zaměstnancem a jeho zaměstnavatelem vyznačuje se zvláštním momentem mocenským, který se jeví v tom; že zaměstnanec je podroben služební moci zaměstnavatelově, jež nemajíc základu ve smlouvě a nemajíc povahy smluvní vyplývá z ustanovení zákonných, jež jsou blíže uvedena v cit. nál., na nějž se dle § 44 j. ř. odkazuje.
Služební moc tuto, která zahrnuje v sobě i stanovení služebních požitků takových zaměstnanců (§ 9 č. 2 c) a § 12 cit. zem. zák. z r. 1888), vykonává vrchní správa nemocnice (v daném případě osk) a zsv.
Zsv jest pak dle právního náhledu v uvedeném zdejším nál. vysloveného zejména také povolán a ovšem i povinen rozhodovati o opravných prostředcích proti rozhodnutím okr. zastupitelstva neb osk učiněným ve funkci vrchní správy nemocniční.
Ježto pak, jak svrchu doloženo, výrok osk o služebních požitcích st-lových jest výronem veřejnoprávní služební moci osk nad st-lem, a má tedy povahu rozhodnutí a nikoli pouhého prohlášení strany, byl žal. úřad povinen o opravném prostředku st-lově proti usnesení osk v S. z 12. března 1921, jež se týká služebních požitků st-lových, náležitým způsobem pojednati.
Žal. úřad však vycházeje z mylného náhledu právního, prohlásil se k tomu nepříslušným a musil proto nss jeho rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost, aniž bylo mu možno zabývati se meritem sporu, o němž ještě v poslední stolici správní rozhodnuto nebylo (§ 5 zák. o ss).

Citace:

č. 3189. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 461-462.