Č. 3361.

Pozemková reforma. — Policejní právo trestní (Slovensko): V nař. č. 61/1920 stanovená pokuta 50 000 Kč rovná se trestu uzavření na jeden měsíc; jest proto nezákonným, když vyměřeno bylo uzavření na dobu delší náhradou za nedobytnou pokutu.
(Nález ze dne 14. března 1924 č. 4097).
Věc: Desider N. a společníci v L. proti županu župy novohraddské o trestní nález pro nesplnění soupisové povinnosti.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost, pokud za pokutu 4000 Kč stanoven byl náhradní trest uzamčení v trvání 75 dní; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K oznámení stpú-u z 9. prosince 1921, že st-lé Desider N., Bela N. a vdova F. E. předložili soupis zabraného majetku pozemkového pozdě, ne úplně a nesprávně, zavedl služný okresu lučeneckého jako policejní trestní soudce proti st-lům trestní řízení.
Rozsudkem z 24. března 1922 sprostil úřad 1. instance st-le z obžaloby z důvodu, že veškerý majetek st-lů v rozloze 778 kat. j. je mezi ně na 3 díly rozdělen a proto obvinění nebyli povinni majetek přihlásiti.
K odvolání stpú-u změnil žal. úřad nař. rozhodnutím rozsudek 1. instance, uznal st-le vinnými přestupkem § 5 vl. nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb. a odsoudil je podle § 9 cit. nař. k trestu pokuty 4000 K, kterou je povinen jeden každý pod exekucí zaplatiti; v případě nedobytnosti přeměněna pokuta jednomu každému osobně na 75 denní uzamčení. — — —
O stížnosti do rozsudku toho podané uvážil nss takto:
Důvodnou jest námitka, že žal. úřad, měně trest pokuty pro případ nedobytnosti v trest uzamčení, stanovil tento ve výši 75 dní. Neboť nehledí-li se ani k tomu, že se dovolal neprávem jiného zákonného ustanovení, totiž § 23 zák. čl. 40 : 1879 místo § 22, ježto jde o trest pouze peněžité pokuty, nikoli vězení a pokuty, stanoví § 9 cit. nař. č. 61/20, pokud jde o vězení, nejvyšší sazbu jednoho měsíce. Tím vymezil dobu trvání trestu na svobodě za onen delikt nejvýše na tuto dobu, položiv maximum peněžité pokuty na roven maximu trestu na svobodě v trvání jednoho měsíce. Jestliže tedy žal. úřad měně uloženou pokutu pro případ její nedobytnosti v trest uzamčení, stanovil jeho trvání na 75 dní, překročil trestní sazbu zákonem pro tento druh trestu na onen delikt stanovenou, pročež bylo jeho výrok v tomto směru zrušiti jako zákonu odporující, kdežto v ostatním zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3361. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 807-808.