Č. 3112.

Administrativní řízení. — živnostenské právo: Proti výroku II. stolice, potvrzujícímu výrok I. stolice, kterým straně byla uložena pokuta pro svévoli podle § 26. patentu ze 7. prosince 1858 č. 237 ř. z., je přípustný rekurs ke stolici třetí.
(Nález ze dne 14. ledna 1924 č. 690.)
Věc: Fa C. A. W. v T. proti zemské správě politické v Praze o pokutu pro svévoli.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Osp v K. V. na zakročení stěžující si firmy, tvrdící, že fa Z. a spol. v N. vyrábí knoflíkové spodky shodné se vzorkem pro st-lku chráněným, dala provésti zabavení a zapečetění knoflíkových spodků a nástrojů i zařízení k jejich výrobě u firmy Z. a spol.
Když pak firma Z. a spol. se' proti zabavení ohradila, popřela porušení práv st-lčiných a žádala, složivši kauci, aby se v úředním výkonu proti ní zavedeném nepokračovalo, provedla osp ve věci šetření a na jeho základě pak výměrem z 11. října 1921 dřívější své opatření zrušila, poněvadž podle dobrého zdání znalců předložený tvar knoflíkových spodků firmy Z. a spol. se liší od chráněného vzorku knoflíkových spodků fy W. a jest zcela rozlišný. Zároveň uložila firmě W. zaplatiti výlohy vzniklé dobrým zdáním znalců a pokutu 600 K, ježto spor úmyslně vyvolala.
Odvolání firmy W. z tohoto výměru zsp v Praze rozhodnutím z 8. května 1922 nevyhověla.
Svému rozhodnutí připojila toto právní poučení: Z tohoto rozhodnutí, pokud jím nebylo vyhověno odvolání firmy C. A. W. ve věci samé, t. j. pokud jím u potvrzení v odpor vzatého výměru I. instance bylo uznáno, že výrobek žal. firmy liší se od chráněného vzorku fy žalující, lze se odvolati u osp-é na K. V. do 4 neděl po jeho doručení k min. obchodu. Pokud však nebylo vyhověno odvolání i stran odsouzení k pokutě 600 K, nelze se z tohoto rozhodnutí vzhledem k ustanovení § 150 živn. řádu dále odvolati.
Proti této části rozhodnutí II. stolice podala firma W. stížnost k tomuto soudu.
Po názoru nss nebyl však výrok zsp-é, týkající se pokuty firmě uložené na základě § 26 pat. ze 7. prosince 1858 č. 237 ř. z. konečným vyřízením věci v pořadu stolic správních. Uvedený § 26 patentu zmocňuje úřad, aby v případech, kdy ten, kdo byl žalován pro zásah do práva vzorkového, jest uznán nevinným, žaloba zároveň shledána svévolnou, uložil žalobci peněžitou pokutu. Podle tohoto ustanovení jest uložení pokuty pro svévoli v přímé vnitřní souvislosti s rozhodnutím o žalobě a již z tohoto důvodu sluší míti za to, že pro obojí rozhodování, i ve věci samé i o pokutě pro svévoli, příslušný jsou tytéž úřady a platí tentýž postup instanční — leč že by ně- jaký jasný předpis stanovil výslovně něco jiného. Takového předpisu však v patentu z r. 1858 není. V § 19 jest ovšem předpis, že zásahy do práva vzorků, jestliže mají povahu přestupků §§ 14 a 15, vyšetřují a trestají politické úřady I. stolice podle předpisů platných pro řízení a postup instanční při přestupcích živnostenských. Na přestupky ve smy- slu § 19 sluší ovšem vztahovati také ustanovení § 150 ž. ř., podle něhož proti trestnímu nálezu v II. stolici potvrzenému nebo zmírněnému není přípustný další rekurs. Avšak pokuta pro svévoli ve smyslu § 26 není trestem za přestupek, zejména ne za přestupek § 14 nebo 15, nelze proto předpisu § 19 patentu a v důsledku toho ani § 150 živn. ř. na tuto pokutu vztahovati. Jest tedy po názoru soudu také proti výroku o pokutě pro svévoli připuštěn rekurs k III. stolici právě tak jako proti rozhodnutí o žalobě.
Jestliže však podle toho nebyl výrok zsp-é stran pokuty za svévoli stěžující si firmě uložené výrokem konečným, nemohl nss k stížnosti na něj vznesené onen výrok věcně přezkoumávati se zřetelem k § 5 zák. o ss. Leč nař. rozhodnutí označilo onen výrok jako konečný, vyloučivši proti němu další odvolání, a odvrátilo tím stranu od toho, aby podala rekurs k III. stolici správní a tak vyvolala konečné rozhodnutí úřadů správních tímto soudem přezkoumatelné.
V tom musil nss spatřovati podstatnou vadu řízení a zrušil proto nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3112. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 302-303.