Č. 3360.

Pozemková reforma: Došla-li ke stpú-u nebo příslušnému soudu žádost, uplatňující nárok podle § 11 zák. záb. teprve po tom, když návrh na doručení výpovědi z hospodaření byl již u soudu podán, nelze výpověď shledati nezákonnou.
(Nález ze dne 13. března 1924 č. 4194).
Prejudikatura: Boh. 1944 adm.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žádostí z 9. března 1923 vypověděl žal. úřad st-le Vojtěcha Z. a jeho manželku z hospodaření na nemovitostech zapsaných v různých knihovních vložkách kat. obcí B., H., Š., Č. a B., jak vložky ty v žádosti byly uvedeny, na dobu šesti měsíců od doručení této výpovědi. Žádost ta došla k soudu dne 12. dubna 1923.
Proti této výpovědi, doručené st-li 25. dubna 1923, směřuje stížnost ..., kterou nss neshledal důvodnou.
Nss stojí na stanovisku zaujatém v četných dřívějších nálezech (dle § 44 j. ř. poukazuje se na nál. Boh. 1944 adm.), že uplatnil-li vlastník zabr. půdy svůj nárok dle § 11 záb. zák., nesmí stpú tento jeho nárok při svých dalších úkonech ignorovati, nýbrž musí napřed o tomto nároku rozhodnouti; neučiní-li tak a vztáhne-li úkon ten — za který ovšem i výpověď z hospodaření považovati sluší — i na půdu, ohledně níž vlastník svůj nárok dle § 11 záb. zák. uplatnil, není postup takový ve shodě se zákonem.
V daném případě neshledal nss, že by st-l před výpovědí z hospodaření byl svůj nárok dle § 11 záb. zák. skutečně uplatnil. Stížnost tvrdí, že se tak stalo žádostí podanou dne 16. dubna 1923 u okr. soudu v K. Výpověď však byla dána před tímto dnem. Vycházíť ze spisů, že návrh žal. úřadu, obsahující naříkanou výpověď, podán byl u soudu v K. již 12. dubna 1923, tedy dříve, než st-l svůj nárok dle § 11 záb. zák. uplatnil. Slušíť za den, kdy výpověď z hospodaření byla žal. úřadem dána, považovati den, kdy návrh výpověď obsahující byl u příslušného soudu podán, a nikoli den, kdy soud straně vyřízení tohoto návrhu doručil. Neboť stpú je povinen dáti výpověď doručiti příslušným soudem (§ 18 náhr. zák.) a nepřísluší mu tedy ohledně doručení toho žádná ingerence. Žal. úřad učinil své opatření ohledně výpovědi tím, že příslušný návrh, obsahující výpověď, u příslušného soudu podal. V daném případě stalo se tak 12. dubna 1923. Jestliže st-l teprve po tomto dni svůj nárok dle § 11 záb. zák. uplatnil a to stížnost, tvrdící, že se tak stalo 16. dubna 1923, doznává, pak nemůže právem býti vytýkáno, že postup žal. úřadu byl nezákonným, když uplatnění nároku dle § 11 záb. zák. nestalo se před výpovědí, nýbrž teprve po ní. Ohledně § 3 a) záb. zák. st-l ani netvrdí, že by byl kdy uplatnil, že mezi nemovitostmi jeho jsou objekty dle tohoto ustanovení ze záboru vyloučené.
Bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 3360. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 806-807.