Č. 3366.

Obecní úředníci: Zvláštní výhody, obecnímu úředníku před působností zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. poskytnuté a §em 41, odst. 3 t. z. v platnosti zachované, nejsou směrodatné při stanovení celkového jeho služebního příjmu ve smyslu § 1 zák. z 15. dubna 1920 č. 312 Sb.
(Nález ze dne 14. března 1924 č. 4502).
Prejudikatura: Boh. 2212 adm. a j.
Věc: František Sch. ve F. (adv. Dr. Rich. Preiss z Prahy) proti zem. správnímu výboru v Praze (za zúč. obec adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) o služební požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l činil v administrativním řízení právní nárok na služební požitky městského tajemníka v obci F. ve smyslu zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb., z 15. dubna 1920 č. 312 Sb. a z 21. prosince 1921 č. 495 Sb. ve výši 30 259 K 20 h tvrdě, že mu ve smyslu usnesení obec. zast. ve F. z 9. listopadu 1918 přísluší stejné postavení s konceptním úředníkem s vysokoškolskou kvalifikací a základní služné 8. hodn. třídy 1. plat. st.
Nárok tento v písemné stížnosti k nss-u restringoval na základní služné 9. hodn. třídy 2. plat. stupnice s trienálkami a příbytečným ve smyslu zák. č. 443/1919 a na mimořádné přídavky na tomto základě podle zák. č. 312/1920.
Obec mu přiznala základní služné 9. hodn. třídy 2. plat. st. s trienálkami a příbytečným ve smyslu zák. č. 443/1919. Nař. rozhodnutí však ohledně drahotních přídavků, nákupní a nouzové výpomoci postavilo jej ve smyslu zák. z 15. dubna 1920 č. 312 Sb. na roven státnímu úředníkovi skupiny E a vzhledem k tomu uznalo, že výměra celkových služebních požitků, jak byla stanovena obcí, neporušuje jeho práv.
St-l proti tomu namítá, že má býti porovnáván se státním úředníkem skupiny A; poněvadž pak celkový služební příjem státního úředníka skupiny A stejné doby služební činí více nežli celkový příjem, na který si on činí nárok, že pro nějakou redukci není důvodu.
Spor jest tedy o otázku, má-li st-l při posuzování celkových služebních příjmů nárok na to, aby byl porovnáván se státním úředníkem skupiny A.
St-l opírá tento nárok o skutečnost, že byl usnesením ob. zast. z 9. listopadu 1918 postaven na roven úředníkům konceptním, dovozuje, že mu tato zvláštní výhoda ve smyslu § 41, odst. 3 zák. č. 443/1919 zůstala zachována, a že z tohoto důvodu při stanovení celkové výše jeho požitků dle zák. č. 312/1920 po případě zák. č. 495/1921 má býti parifikován státnímu úředníku skupiny A.
Tento názor nss neshledal důvodným.
§ 41, odst. 3 cit. zák. č. 443 z r. 1919 zachovává zvláštní výhody, přiznané úředníkům již dříve ustanoveným služební smlouvou na dále v platnosti jenom, pokud se jedná o nároky plynoucí ze zák. č. 443/1919. Nároky, které si st-l na základě oné jím tvrzené výhody činí na požitky příslušející jemu podle tohoto zákona, podle stížnosti však nejsou na sporu.
Předmětem sporu je toliko výše mimořádných požitků zák. č. 443/1919 neupravených, které mají svůj základ v zák. č. 312/1920.
Pro posuzování těchto nároků je však podle § 1 tohoto zák. směrodatno, jaký celkový příjem má státní úředník rovnocenné kategorie a stejné doby služební. Který úředník to je, dlužno řešiti docela objektivně, a nemají pro tuto otázku eventuelní zvláštní výhody obecnímu úředníku dříve snad obcí přiznané významu.
Pro otázku, s jakým státním úředníkem má st-l býti porovnáván ve smyslu zák. č. 312/1920, je tedy zcela lhostejno, zda mu obec kdysi přiznala postavení konceptního úředníka čili nic, a záleží ve smyslu právního názoru vysloveného již v nál. Boh. 2212 adm. jediné na tom, jaké předběžné vzdělání pro místo st-lem zaujímané je všeobecně předepsáno nebo bylo obcí při obsaozvání toho místa zvlášť snad požadováno.
Obec F. nesporně nemá 3000 obyvatelstva a není tedy zákonem pro úřední místa jí zřízená předepsána žádná kvalifikace. Obec v daném případě také zvláštní kvalifikace pro místo st-lem zaujímané nepožadovala. Dlužno tedy za státního úředníka rovnocenné kategorie se st-lem považovati ve smyslu § 52 služ. pragm. státního úředníka skupiny E.
Že by celkový příjem úředníka této skupiny a stejné doby služební jako má st-l, byl vyšší nežli celkový služební příjem, který byl st-li přiznán nař. rozhodnutím, stížnost netvrdí a je tedy bezdůvodná.

Citace:

č. 3366. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 815-816.