Č. 3442.

Pozemková reforma: Námitka proti výpovědi z hospodaření na zabraném majetku z důvodu, že není dosud určena přejímací cena zabraného majetku, jest v řízení před nss-em dle § 3 lit. a) zák. o ss nepřípustná.
(Nález ze dne 4. dubna 1924 č. 5654.) Věc: Marieta U. a Jindřiška T. (adv. Dr. Frt. Wien-Claudi z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu stran výpovědi z hospodaření na zabraných nemovitostech.
Výrok: Stížnost dílem odmítá se jako nepřípustná, dílem zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 5. dubna 1923 navrhl stpú u okr. soudu v L., aby st-lce Marietě U. jako přihlášené dědičce pozůstalosti Mikuláše hraběte U. k rukám vykázaného plnomocníka Dra W., advokáta v Praze, byla doručena výpověď, jíž tento úřad vypovídá st-lce po rozumu §§ 12—25 náhr. zák. hospodaření na určitých, v návrhu blíže uvedených nemovitostech na dobu 6 měsíců ode dne doručení výpovědi.
Stížnost podaná přihlášenou dědičkou i Jindřiškou T., jíž prý byly nemovitosti výpovědí dotčené odkázány, brojí proti této výpovědi, vytýkajíc jí vady řízení a nezákonnost. — — —
Námitkami, že má výpověď předcházeti vyrozumění vlastníka o zamýšleném převzetí, že má býti provedena poznámka zamýšleného převzetí, že musí předcházeti výzva dle § 3 náhr. zák. a musí uplynouti i 30 denní lhůta k uplatnění nároku dle § 11 záb. zák., a že jest proto výpověď neurčitá, vytýká stížnost porušení ustanovení §§ 12, 19 a 23 zák. náhr., resp. vytýká, že soud neměl výpověď, postrádající žádoucí určitosti, doručiti. Ale pak jde vesměs o výtky, jež dle § 20 náhr. zák. pouze u soudu mohou býti uplatňovány, a jsou tudíž dle § 3/a) zák. o ss-u nepřípustný.
Námitku, že výpověď jest nepřípustná proto, že vlastníc dosud nevyčerpal svého nároku dle § 11 záb. zák., neshledal nss důvodnou.
Dle stálé judikatury nss-u — (dle § 44. jedn. řádu poukazuje se na nález Boh. 1941 adm.) — nemusí se stpú zabývati ex officio řešením otázky propuštění půdy ze záboru dle § 11 záb. zák. a může — pokud nárok ten uplatněn byl — provésti disposice své bez ohledu na to, že se snad dotkne půdy, již později bude vlastník dle § 11 zák. záb. uplatňovati. Stížnost netvrdí, že vlastník tohoto svého práva před podáním uplatnil; nebylo proto překážky, aby žal. úřad výpověď vztáhl prozatím na všechny nemovitosti, včetně těch, jež bude snad vlastník později dle § 11 zák. záb. reklamovati.
Stížnost pokládá dále výpověď za předčasnou proto, že žal. úřad neměl práva nemovitosti vypověděti, dokud náhrada za tyto nemovitosti nebyla ani prozatímně ustanovena. Brojí tedy stížnost námitkou tou proti tomu, že byla provedena výpověď, aniž splněny byly její předpoklady. Které to předpoklady jsou, stanoví § 23 zák. náhr., zařaděný v jeho části I/c.
O porušení předpisů části I/c zák. náhr. rozhoduje dle § 20 téhož zák. nadřízený soud. Jest proto stížnosti k nss-u v tomto bodě nepřípustná (§ 3/a zák. o ss). — —

Citace:

č. 3442. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 952-953.