Č. 3129.

Zajištění bytu:* Zajištěním bytu není zasaženo do subjektivních práv nájemníka. Stížnost, stojící na stanovisku opačném, jest bezdůvodná.
(Nález ze dne 17. ledna 1924 č. 190).
Věc: Leopold R. v P. proti župnímu úřadu v Košicích o zajištění bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zajistil župní úřad v Košicích podle zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb. ve znění zák. z 26. dubna 1923 č. 87 Sb. v domě X. v Košicích, byt, dosud obývaný st-lem pro župního hlavního notáře v Košicích.
V důvodech uvedeno, že bylo konaným šetřením zjištěno, že byt byl 19. srpna 1922 obýván státním zaměstnancem, který byl služebně přeložen do obce jiné a tam nastoupil již službu, takže uprázdnční bytu jest jen otázkou času a možnosti, kdy st-li bude zajištěn rodinný byt v Z.
Dále v důvodech uvedeno, že námitka st-lova, že zajišťovací řízení nebylo zavedeno pro určitou osobu, nemá zákonného podkladu, další námitka, že si st-1 ponechá byt pro svou neteř a dva syny za účelem návštěvy škol v K. ve smyslu § 6 zák. z 27. dubna 1922 č. 130 Sb., nemůže padati na váhu, poněvadž § 13 cit. zák. odnímá disposici s bytem nejen majiteli domu, nýbrž i státnímu zaměstnaci, nehledě k tomu, že podpronájem zajištěných místností není přípustný.
Stížnost do rozhodnutí toho podanou shledal nss bezdůvodnou.
Nař. rozhodnutí vyslovuje ve svém enunciátu zajištění bytu podle § 13 cit. zák., obsahuje tedy jediné výrok, právní moci schopný dle § 2 zák. o ss, že se zajišťuje byt ve smyslu zák. č. 225/22. Co jest dále uvedeno v důvodech nař. rozhodnutí, nelze za výrok právní moci schopný považovati.
Nss-u náleží proto jediné zkoumati, zda výrok ten odpovídá zákonu.
Po této stránce uvážil soud toto:
Nař. rozhodnutím nevyslovil župní úřad nic jiného, než že zajišťuje byt obývaný dosud st-lem služebně přeloženým do obce jiné, opět pro státního zaměstnance.
Dle § 13 zák. ze dne 11. července 1922 č. 225 Sb. ve znění zák. z 26. dubna 1923 č. 87 Sb. má zajištění bytu ten účinek, že byt smí býti pronajat jen státnímu zaměstnanci, kterého úřad označí, jestliže vlastníku domu bylo dříve, než obdržel výpověď z bytu, dodáno rozhodnutí úřadu, kterým byt zajišťuje pro státního zaměstnance. Zajištění působí ode dne, kterým se zruší dosavadní nájemní smlouva, a není-li tu nájemní smlouva, ode dne, kdy se byt uprázdní.
Z toho plyne, že zajištění bytu může vejíti v účinnost teprve tehdy, když se zruší nájemní smlouva mezi dosavadním nájemníkem a vlastníkem domu, tedy v době, kdy nájemce nemá vůbec nájemních práv ze zrušené nájemní smlouvy.
Výrokem o zajištění bytu nevyslovil žal. úřad nikterak zánik nájemních práv, ani neučinil jiného opatření, jež by se existence nebo výkonu práv těch dotýkalo.
Nemůže tedy zajištění bytu zasáhnouti do práv nájemce ze smlouvy nájemní a následkem toho nemůže porušiti nějaké subjektivní právo nájemníkovo.
Nemůže proto st-1 rozhodnutím v odpor vzatým ve svých subjektivních právech býti porušen.
Stížnost stojící na stanovisku opačném jest bezdůvodná a byla proto zamítnuta.

Citace:

č. 3129. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 339-340.