Č. 3304.

Domovské právo (Slovensko): I. * Vzhledem k ustanovení § 13 ústav. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. platí ode dne jeho účinnosti na bývalém uherském území nejen §§ 2 a 4, nýbrž i § 5 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. — II. * Obec na bývalém území uherském není oprávněna od účinnosti téhož zák. vybírati poplatek za přislíbení přijetí do svazku obce dle § 5 a 2 zák. z 5. dubna 1896 č. 222 ř. z.
(Nález ze dne 1. března 1924 č. 3654).
Prejudikatura: Boh. 1657 adm.
Věc: Betti L. v B. proti správnímu výboru města Bratislavy o poplatek za přípověď domovského práva.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-lka žádala v červenci 1921 magistrát města Bratislavy o přijetí do svazku obecního podle § 11 zák. čl. XXII z r. 1886, in eventum o přípověď domovského práva ve smyslu § 16 zák. čl. V z r. 1903 pro případ dosažení čsl. stát. občanství, vykazujíc, že se narodila roku 1855 v G. na Slovensku, že se provdala roku 1886 za zemřelého nyní již Samuela L., příslušného do P. v Haliči, a že od roku 1911 v Bratislavě jako vdova stále bydlí, pročež má podle § 41 zák. čl. L z r. 1879 nárok na dosažení čs. stát. občanství, bude-li jí domovské právo v některé v čs. obci přislíbeno. Usnesením z 3. října 1921 přislíbilo valné shromáždění města Bratislavy st-lce přijetí ve svazek obecní s podmínkou, že nabude čs. státního občanství a že zaplatí do městské pokladny 200 K jako poplatek za přijetí.
Nař. rozhodnutím z 13. února 1922 zamítl správní výbor města Bratislavy st-lčino odvolání, jež směřovalo proti stanovení podmínky o zaplacení poplatku, z důvodů rozhodnutí prvé stolice.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou uznal nss důvodnou.
Nař. rozhodnutí bylo vydáno již za platnosti úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. § 13 tohoto zák. vyslovil, že zůstávají v platnosti dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání práva domovského, pokud se tímto zákonem nemění, že však pro povinnost obce přijímati do svazku obecního, platí i na bývalém uherském území ustanovení zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z.
Tento zákon č. 222 přiznává stranám nárok a ledy obcím povinnost nárok tento uznati nejen pokud jde o bezpodmínečné přijetí do svazku domovského v případě 10letého vydržení domovského práva (§§ 2. až 4.), nýbrž i v případě § 5., podle něhož cizozemci a osoby, jichž stát. občanství se nedá prokázati, nabudou za podmínek v § 2 stanovených nároku na slib, že budou do svazku domovského přijati s podmínkou, že přijetí se stane účinným teprve potom, když tyto osoby nabyly čs. stát. občanství. Poněvadž pak § 13 cit. úst. zák. necituje §§ 2—4 zák. č. 222, nýbrž rozšiřuje na bývalé uherské území veškerá ustanovení zákona toho, která stanoví povinnost obce přijímati do svazku obecního, platí ode dne účinnosti úst. zák. č. 236 Sb. na bývalém území uherském i § 5 zák. č. 222 ř. z. V důsledku ustanoveni § 13 cit. úst. zák. platí na území tom, jak nss již ve svém nál. Boh. 1657 adm. vyslovil, také § 9 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z., jenž v odst. 1 připouští vybírání poplatku jen při dobrovolném přijetí do svazku domovského, je-li poplatek takový stanoven zákonem zemským, a jenž v odst. 3. předpisuje, že poplatek nesmí býti vybírán za přijetí do svazku obecního, které se stane na základě §§ 2—4 tohoto zák.
Poněvadž se v § 9, odst. 3 necituje § 5, jest třeba řešiti otázku, zdali jest podle § 9 přípustno vybírati poplatek za přislíbení domovského práva, i když jest straně ustanovením § 5 nárok na přislíbení to přiznán, anebo zdali předpis § 9, odst. 1 platí jako zásada vylučující vybírání poplatku nejen v případě nároku na přijetí do svazku domovského, nýbrž i v případě nároku na přislíbené přijetí toto.
Uváží-li se, že přislíbení přijetí a přijetí samo podle § 5 nejsou dvěma různými akty obce, nýbrž, že obojí jest dle své podstaty pouze aktem jediným, totiž přijetím do svazku obce, uděleným pod suspensivní výminkou, v zákoně stanovenou, že přijetí se stane účinným, když strana nabila státního občanství, a uváží-li se dále, že § 5 výslovně stanoví, že nároku na přislíbení domovského práva nabývají cizozemci z a podmínek v § 2 stanovených, při čemž zákon nějakých dalších od §§ 2—4 odlišných podmínek nestanoví, jest nutno míti za to, že přislíbení domovského práva dle § 5 jest pouze jedním z případů přijeti do obecního svazku dle §§ 2—4 a že tedy ustanovení § 9, odst. 1, že jen za dobrovolné přijetí lze poplatek vybírati, jest zásadou, která vylučuje vybírání poplatku nejen za přijetí, nýbrž i za přislíbení domovského práva, pokud jest na ně přiznán zákonem nárok.
Nař. rozhodnutí necituje sice normy, na jejímž základě se přislíbení přijetí st-lky do obecního svazku bratislavského stalo, ale vzhledem k 10letému pobytu st-lčinu v Bratislavě jest rozhodnutí to posuzovati jako rozhodnutí podle § 5 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. Potom však odporuje předepsání poplatku za přislíbení to předpisu § 9, odst. 1 zák. z 5. prosnice 1896 č. 222 ř. z., i bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3304. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 699-701.