— Čís. 12529 —
499
Čís. 12529.
Pro posouzení, zda jde o nedovolenou výhodu ve smyslu § 55 vyrovnacího řádu ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n., záleží na tom, kdy byla směnka věřiteli odevzdána, nikoliv na tom, kterým dnem jest datována.
Je-li platební místo směnky v tuzemsku, jest povinností dlužníka, cizozemce, by si opatřil potřebné povolení k vývozu valuty, by mohl dostátí své povinnosti v tuzemsku.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1933, Rv II 261/33.)
32* — Čís. 12529 —
500
Žalobce vymohl si směnečný platební příkaz proti prvému žalovanému jako přijateli a proti druhé žalované jako rukojmí. Žalovaní bydleli ve Štýrském Hradci, směnka byla splatná v tuzemsku. Žalovaní namítli proti směnečnému platebnímu příkazu, že prvžalovaný ohlásil roku 1931 vyrovnání a vyrovnal se s věřitely na 48%, v důsledku čehož jest pohledávka po právu jen ve výši vyrovnací kvóty, a uvedli dále, že jim nelze zaplatiti v československých korunách, poněvadž takové placení jest na základě devisových předpisů zakázáno i v Rakouské republice. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nelze se v odvolacím řízení zabývati tvrzením odvolatelů, že žalobce podepsání směnky na odvolatelích vynutil a že jen pod podmínkou vystavení směnek slíbil hlasovati pro vyrovnání a využil tak tísně odvolatelů, což vše v prvé stolici tvrzeno nebylo a jest tedy novotou podle § 482 c. ř. s. v odvolacím řízení nepřípustnou. Kusost řízení vidí odvolatelé v tom, že nebyl prvou stolicí proveden důkaz o tom, že vzhledem k devisovým předpisům republiky Rakouské v měně čsl. platiti nelze. Důkazu toho však potřebí nebylo, ježto otázka tato pro rozhodnutí sporu jest bezpředmětnou, neboť, jak správně míní prvý soud, má býti rozhodováno o tom, zda odvolatelé platiti jsou povinni, a nikoli, zda platiti mohou. Míní-li se pak námitkou tou nemožnost plnění, nelze okolnost, že odvolatelé bydlí v Rakousku a měli by snad platiti odtud, považovati za nemožnost plnění absolutní, jež jediné mohla by býti na závadu, když přece mohou míti jmění i jinde, zejména v Československu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Ani v námitkách ani za řízení u soudu procesního žalovaní netvrdili, že je žalobce »takřka donutil během vyrovnání vystaviti směnku a že jen pod tou podmínkou hlasoval pro vyrovnání«; nelze nic podobného vyvoditi ani z ostatního jejich přednesu. Právem proto odvolací soud tento nový skutkový přednes, obsažený teprve v odvolání, označil za nepřípustnou novotu podle § 482 c. ř. s. Žalovaní ovšem poukázali k tomu, že směnka byla vystavena 1. října 1931, kdežto vyrovnací řízení že bylo zahájeno 26. září 1931, z čehož dovozovali, že závazek je podle § 55 vyr. ř. neplatný. Než naproti tomu namítal žalobce, že mu směnky odevzdány byly již 14. ledna 1931, a nabízel o tom důkaz dopisy ze dne 14. a 16. ledna 1931, o jichž pravosti se zástupce žalovaných nemohl vyjádřiti. Okolnost, že zažalovaná směnka byla 1. října 1931 datována, nenasvědčuje nutně tomu, že byla teprve toho dne žalobci odevzdána, což by jediné bylo rozhodné, a neplyne to ani ze spisů vyrovnacích. Proto se neprávem vytýká odvolacímu soudu, že ony spisy nesprávně zhodnotil. O tom, kdy byla směnka žalobci odevzdána, žalovaní se vůbec nevyjádřili a tedy ani důkazy nenabídli. Odvolací řízení není vadné ani proto, že se odvolací soud nedotazoval — Čís. 12530 —
501
podle návrhu žalovaných o devisových předpisech v Rakousku. Odvolací soud právem uvedl, že devisové opatření není překážkou, jež by absolutně znemožňovala plnění. Podle obsahu směnek je jako bydliště prvního přijemce uveden Český Těšín; toto misto je tedy podle § 3 čís. 7 směn. zák. také místem platebním, kde měla býti placena směnečná valuta a ovšem také částky splatné k její úhradě podle vyrovnání. Bylo tedy na žalovaných, by si včas opatřili potřebné povolení k vývozu valuty, by své povinnosti v tuzemsku mohli dostáti, a nemohou následky toho, že tak neučinili, přesunovali na žalobce.