Čís. 12581.

Zahájení vyrovnacího řízení o jmění odpůrce v Německu není o sobě subjektivním ohrožením dobytí nároku navrhovatele podle § 379, druhý odstavec, ex. ř.
Podmínka § 379, druhý odstavec, ex. ř. o subjektivním ohrožení uspokojení navrhovatelovy pohledávky jest však splněna, učinil-li odpůrce, o jehož jmění v Německu jest zahájeno vyrovnací řízení, u tuzemského soudu návrh na zabavení a přikázání k vybrání tuzemského deposita odpůrcova dlužníka za tím účelem, aby majetek ten převedl do Německa. Lhostejno, zda navrhovatel jest státním občanem říše Německé, či republiky Československé.
(Rozh. ze dne 5. května 1933, R I 409/33.)
K zajištění peněžité pohledávky proti berlínské firmě povolil soud prvé stolice prozatímní opatření obstávkou pohledávky, která přísluší odpůrkyni navrhovatelky proti Vilému S-ovi a proti krajskému soudu, pokud se týče proti ministerstvu spravedlnosti až do výše 8000 ř. m. jakožto poddlužníkům. Rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření. Důvody: Pokud jde o osvědčení ohrožení nároku, jest stížnost odůvodněna. Jde o pohledávku peněžitou, k jejímuž zajištění lze podle § 379 (2) ex. ř. povoliti prozatímní opatření jen, je-li pravděpodobno, že by jinak odpůrce strany ohrožené poroucháním, zničením, zatajením nebo zavlečením majetkových kusů, zcizením nebo jiným nakládáním s předměty svého jmění zmařil nebo značně ztížil její dobytí. Je tudíž třeba, by dobytí její bylo ohroženo subjektivním chováním odpůrcovým (srov. rozh. 4438, 5385, 5637, 6294, 7799, 8137, 11791 a j. sb. n. s.) Nemusí býti obmyslné (rozh. 3364, 7252 sb. n. s.). Stačí jednání, které není hospodářsky ani právně nutné ani účelné a zmenšuje jeho jmění (rozh. 4438, 4470, 7252 sb. n. s.) nebo činí je pro věřitele nepřístupnějším. Nestačí však jen povšechná obava věřitelova neb osvědčení jen objektivního nebezpečí (rozh. 830, 7252 sb. n. s.), na př. že dlužník je stihán žalobami (rozh. 830 sb. n. s.), že je zadlužen (rozh. 4438 sb. n. s.), že nemůže platiti a jest upomínán (rozh. 2042 sb. n. s.) nebo že dokonce je stíhán exekucemi (Gl. U. 5430, sb. n. s. čís. 276), nebo že se vyrovnal nebo se vyrovnává se svými věřiteli. Prvý soud však povolil prozatímní opatření, pokud jde o osvědčení ohrožení nároku, jen z důvodu, že o jmění odpůrkyně bylo v Německu zahájeno vyrovnací řízení. Ale ani to, čím v tomto ohledu odůvodnil prvý soud dále své usnesení, že totiž odpůrkyně dobyla si proti Vilému S-ovi zabavení a přikázání pohledávky k vybrání a že vybráním by unikla tato peněžitá částka do Německa, kde by rozsudek zdejšího soudu, týkající se celé pohledávky, nemohl býti vykonán pro potvrzené vyrovnání odpůrčí strany, nelze pokládali za jednání odpůrkyně v § 379 ex. ř. předpokládané, tím méně devisové předpisy a nejisté politické poměry v Německu, jimiž navrhovatelka rovněž svůj návrh odůvodnila. Bylo proto návrh pro nedostatek osvědčení ohrožení nároku ve smyslu § 379 (2) ex. ř. zamítnouti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
K osvědčení ohrožení, že vydobyto bude peněžité pohledávky — o jakou v souzeném případě jde — vyžaduje, se podle § 379 ex. ř. obava, že bez povolení prozatímního opatření bude zmařeno nebo značně stiženo vydobytí pohledávky subjektivním jednáním dlužníkovým s majetkem, jehož způsoby jsou příkladmo uvedeny v předpisu § 379 druhý odstavec ex. ř., byť i nebylo k tomu třeba jednání obmyslného; nestačí tedy k tomu cílí pouhé objektivní ohrožení nároku. Rekursní soud správně tedy uznal, že by pouhé zahájení vyrovnacího řízení o jmění odpůrkyně v Německu neznamenalo nějaké subjektivní ohrožení dobytí nároku navrhovatelčina. Jinak jest tomu však, přezkoumává-li se usnesení prvního soudu o odporu podaném odpůrkyní prozatímního opatření, kdež bylo toto odůvodněno tím, že odpůrkyně navrhovatelčina si vydobyla proti Vilému S-ovi zabavení a přikázání k vybrání pohledávky S-ovy proti československému eráru (krajskému soudu trestnímu v Praze, nebo ministerstvu spravedlnosti), v jehož soudní schránce zabavená hotovost S-ova jest uložena, poněvadž vybráním této hotovosti odpůrkyní by unikla tato peněžitá částka do Německa a tak se stala nedostupnou pro exekuční zásah navrhovatelky, neboť by v Německu nemohl rozsudek tuzemského soudu býti následkem potvrzení vyrovnání německým státním soudem a schválení 30% vyrovnací kvóty vykonán co do celé výše přisouzené pohledávky. Rekursní soud nepokládá ani toto ohrožení plného uspokojení navrhovatelčina za subjektivní ohrožení, jaké žádá § 379 odstavec druhý ex. ř.; to činí však neprávem. Jestiť přece návrh odpůrkyně navrhovatelčiny na zabavení a přikázání k vybrání deposita S-ova označiti za nakládání odpůrkyně s jejím majetkem v tuzemsku (§ 379 odstavec druhý ex. ř.), učiněné za tím účelem, by majetek ten převedla do Německa, čímž by byl odňat zdejšímu exekučnímu zásahu navrhovatelčinu a stal se nepřístupnějším, jest to tedy subjektivní jednání odpůrkyně s majetkem, jenž tvoří předmět navrhovaného prozatímního opatření. Tím by se dobývání navrhovatelčiny pohledávky značně stížilo, a jistě aspoň co do 70% zmařilo, poněvadž by v Německu pohledávka ta mohla býti uspokojena jen 30%. Jest sice státní smlouva mezi státem Československým a Německým o vzájemné právní pomoci čís. 130/1924 sb. z. a n., ta však nemůže věřitelce bydlící v tuzemsku dopomoci k úplnému uspokojení její pohledávky v Německu na základě tuzemského exekučního titulu, když tomu brání pravoplatné vyrovnání německým státním soudem schválené, kteréž však plnému uspokojení navrhovatelky v tuzemsku na překážku není (obdobná rozh. 2104, 3364, 4092, 5276 sb. n. s.). Otázka, zda navrhovatelka jest státní občankou říše Německé či státu Československého, jest pro rozřešení přípustnosti prozatímního opatření lhostejnou. Vzhledem k tomu má nejvyšší soud za to, že jest splněna podmínka § 379 druhý odstavec ex. ř. o subjektivním ohrožení uspokojení pohledávky navrhovatelčiny.

Citace:

č. 12581. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 604-606.