Čís. 12640.

Dítě ještě nenarozené, avšak již počaté, pokládá se za narozené, pokud jde o jeho vlastní práva. Dítě, které v době smrti domnělého nemanželského otce bylo již počato, patří k osobám, o jichž výživu měl usmrcený, předpokládajíc, že jest nemanželským otcem, pečovati podle zákona (§ 1327 obč. zák.) a jemuž musí býti nahrazeno to, co mu smrtí živitele na výživě ze zákona ušlo.
S hlediska § 1327 obč. zák. se nevyžaduje, by usmrcený v době svého úmrtí výživné skutečně poskytoval.
(Rozh. ze dne 26. května 1933, R II 144/33.)
Dne 11. října 1931 byl usmrcen Karel B. automobilem náležejícím druhému žalovanému a řízeným prvým žalovaným. Žalobkyně, narodivší se dne 5. února 1932, domáhala se na žalovaných náhrady škody, tvrdíc, že Karel B. byl jejím nemanželským otcem. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by, vyčkaje pravomoci ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Soud prvé stolice dospěl při výkladu ustanovení § 1327 obč. zák. k právnímu názoru, že osoby, k nimž měl usmrcený zákonnou vyživovací povinnost, mají nárok na náhradu toho, co jim skutečně ušlo a že rozhoduje alimentace, kterou usmrcený v době svého úmrtí skutečně poskytoval. Poněvadž pak v souzeném případě usmrcený žalobkyni ještě nic neposkytoval, že tedy jí nic neušlo a že proto zmíněného předpokladu pro nárok žalobkyně tu není. Žalobkyně vystupuje jako nemanželské dítě usmrceného Karla B-a, o němž tvrdí, že jest jejím nemanželským otcem. Nemanželské dítě má podle § 166 obč. zák. nárok na výživu přiměřenou jmění rodičů a jest k výživě především zavázán otec. Není tedy pochyby, že nemanželské dítě patří mezi osoby, kterým v případě usmrcení živitele musí býti podle § 1327 obč. zák. nahrazeno to, co jim tím ušlo. Podle § 168 obč. zák. může býti nemanželský otec k návrhu matčinu za předpokladů tam uvedených již před narozením dítěte přidržen k tomu, by složil u soudu částku výživy. Třebaže toto ustanovení upravuje ve své podstatě nárok matčin a nikoliv dítěte a třebaže vyživovací povinnost počíná teprve zrozením dítěte, přece je z toho zřejmo, že zákon zavazuje již domnělého nemanželského otce k jistému plnění, byť i podmíněnému, před narozením dítka. Také všeobecná právní zásada »nasciturus pro iam nato habetur« tomuto názoru odpovídá. I proti pozůstalosti nemanželského otce může nemanželské dítě vystupovati se svým nárokem na výživné jako věřitel pozůstalosti. Podle obsahu spisů lze usuzovati s jistou pravděpodobností, že by podle obyčejného běhu věcí byl se Karel B. dožil zrození žalobkyně (nebýti tohoto smrtelného úrazu) a že tedy tím okamžikem byla by nastala jeho vyživovací povinnost podle § 166 obč. zák. Žalovaní aspoň netvrdí, že by byl pravděpodobně jiným způsobem před zrozením žalobkyně zemřel. Žalobkyně také tvrdí, že usmrcený měl takový výdělek, že mohl své zákonné vyživovací povinnosti dostáti. Z těchto hledisek jest tedy uznati, že usmrcením Karla B-a výživné žalobkyni podle § 166 obč. zák. patřící ušlo a že by tedy bez ohledu na ostatní námitky žalovanými uplatňované její nárok byl po právu. Soud prvé stolice vzhledem na svůj právní názor se však nezabýval těmito ostatními námitkami, zejména že žalobkyně není nemanželským dítětem Karla B-a, že tento svůj úraz sám zavinil, že při svých majetkových poměrech nebyl s to žalobkyni výživné poskytovati a že požadované výživné jest přemrštěné.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Podle § 22 obč. zák. mají i nezrozené děti od doby svého početí nárok na ochranu zákona. Zákon přiznává tudíž plodu již počatému, ale ještě nenarozenému dítku podmíněnou způsobilost k právům (viz Ehrenzweig I. díl str. 144), neboť podle fikce zákona pokládá se dítě ještě nenarozené, avšak již zplozené, za narozené, pokud jde o jeho vlastní práva (viz Mayr-Dominik, kniha prvá, str. 69). Podle § 168 obč. zák. může býti nemanželský otec k návrhu matky za předpokladů tam uvedených již před narozením dítěte přidržen k tomu, by složil u soudu částku rovnající se tříměsíčnímu výživnému. Přiznává-li zákon již zplozenému, avšak nenarozenému dítku podmíněnou způsobilost k právům, zavazuje-li domnělého nemanželského otce k jistému plnění již před narozením dítěte, a má-li nemanželské dítko podle § 166 obč. zák. nárok na výživu proti nemanželskému otci, plyne z toho, že v souzeném případě patří žalující dítě, které v době smrti domnělého nemanželského otce Karla B-a, jak jest nesporno, bylo již počato, k osobám, o jichž výživu usmrcený měl, předpokládaje, že jest nemanželským otcem, podle zákona pečovati a jemuž musí býti nahrazeno to, co mu smrtí živitele na výživě ze zákona ušlo. Dovozují-li rekurenti, že jest předpokladem žalobního nároku podle § 1327 obč. zák., jak k tomu také první soud ve svém rozhodnutí poukazuje, by usmrcený v době svého úmrtí výživné skutečně poskytoval, že tomu však v souzeném případě tak nebylo, nemá tento názor ve shora uvedených zákonných ustanoveních opory.

Citace:

Čís. 12640.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 709-711.