Čís. 12597.

Předčasnost návrhu na povolení uhrazovací exekuce, ježto exekuční titul není dosud vykonatelný, jest posuzovati podle stavu v době podání návrhu na povolení exekuce.
(Rozh. ze dne 12. května 1933, R I 370/33.)
Z rozsudku ze dne 24. září 1932, jímž byla žalobci přisouzena peněžitá pohledávka, bylo podáno dne 17. listopadu 1932 odvolání. Usnesením ze dne 24. listopadu 1932 bylo odvolání žalovaného odmítnuto jako opožděné. Dne 23. listopadu 1932 navrhl žalobce povolení exekuce k vydobytí přisouzené pohledávky. Usnesením ze dne 2. prosince 1932 soud prvé stolice exekuci povolil. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Stížnost jest důvodná, neboť povinná strana podala z rozsudku prvého soudu ze dne 24. září 1932, který je tu exekučním titulem, odvolání. Prvý soud sice odvolání odmítl jako opožděné, ale povinná strana podala proti tomuto usnesení včas stížnost dávno před povolením exekuce, v níž uplatňuje, že odvolání bylo podáno včas. Dokud nebylo o této stížnosti rozhodnuto, neměla býti exekuce povolena, poněvadž do té doby nebylo jisto, zdali rozsudek vešel v právní moc a jest tedy exekučním titulem ve smyslu § 1 čís. 1 ex. ř. (srv. rozh. čís. 9907 sb. n. s.). Ostatně usnesením zdejšího soudu ze dne 13. února 1933 bylo stížnosti povinné strany vyhověno a odvolání jako včasně podané přijato na soud.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Proti rozsudku ze dne 24. září 1932 bylo v době, kdy došel návrh na povolení exekuce (23. listopadu 1932) podáno odvolání (17. listopadu 1932). Toto odvolání bylo sice usnesením ze dne 24. listopadu 1932 odmítnuto jako opožděné, avšak, jak správně stěžovatelka sama v dovolacím rekursu uvádí, pro otázku povolení exekuce rozhodující byl stav v době, kdy exekuční návrh došel, tedy stav dne 23. listopadu 1932, a v tento den bylo proti rozsudku exekuční titul tvořícímu podáno odvolání, nebyl tedy rozsudek pravoplatný. Rozsudek nebyl pravoplatný ani v den povolení exekuce prvým soudem, dne 8. prosince 1932, neboť v tento den nebylo ještě pravoplatně odvolání odmítnuto, ana rekursní lhůta proti odmítacímu usnesení ze dne 24. listopadu 1932 ještě neuplynula. I když tedy má stěžovatelka pravdu v tom, že rekurs proti odmítacímu usnesení nebyl podán dávno před povolením exekuce, jak nesprávně uvádí rekursní soud, jest přes to napadené usnesení správné z toho důvodu, že v době povolení exekuce, t. j. 2. prosince 1932, rozsudek, podle něhož o exekuci k vydobytí pohledávky vymáhající věřitelky bylo žádáno, nebyl ještě pravoplatný, ano nebylo ještě pravoplatně rozhodnuto o odmítnutí odvolání proti rozsudku. Nebylo proto ani třeba připomínati (jak učinil rekursní soud), že rekursu povinného bylo usnesením ze dne 13. února 1933 vyhověno a odvolání jako včasně podané přijato na soud, neboť rozhodný pro povolení exekuce byl stav v době podání návrhu na povolení exekuce, a již podle tohoto stavu ze dne 23. listopadu 1932 bylo návrh zamítnouti, poněvadž rozsudek dosud nebyl pravoplatný, ano proti němu bylo podáno odvolání, o jehož včasném podání dotud s konečnou platností nebylo rozhodnuto.

Citace:

Čís. 12597.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 631-632.