Čís. 12406.

Byla-li odstupní smlouva uzavřena pod odkládací výminkou, že nastupitelé uzavřou spolu co nejdříve sňatek, jest výminka zmařena a nastalo zrušení odstupní smlouvy již tím. Že jeden z nastupitelů prohlásil krátce po uzavření smlouvy k právnímu zástupci odstupitele, že sňatek neuzavře a že usedlost nepřevezme. Na tom nic nemění, že nastupitelé pak přece jen sňatek uzavřeli.
(Rozh. ze dne 2. března 1933, Rv I 1778/31.)
Žalovaná uzavřela se žalobcem, svým synem, dne 8. října 1929 smlouvu, jíž prodala žalobci Juliu Sch-ovi a Františce N-ové usedlost pod podmínkou, že se žalobce Julius Sch. ožení s Františkou N-ovou. Žalobce prohlásil pak opětovně k právnímu zástupci žalované, že se s Františkou N-ovou neožení a že usedlost nechce, posléze však přece s ní uzavřel sňatek. Žalobou, o niž tu. jde, domáhali se manželé Julius Sch. a Františka Sch-ová, po rodu N-ová na žalované splnění odstupní smlouvy. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Nesprávné právní posouzení věci spatřují odvolatelé v tom, že prvý soud, aěkoli zjistil, že mezi stranami byla uzavřena dne 8. října 1929 smlouva postupní ve formě notářského spisu o postoupení usedlosti pod odkládací výminkou, že se uskuteční sňatek mezi žalobci, a jakkoli zjistil, že nebylo ujednáno jako podmínka platnosti smlouvy, že se sňatek musí uskutečniti do počátku adventu 1929, přece jen dospěl k závěru, že odkládací výminka byla zmařena, jakkoliv oddacím listem jest prokázáno, že výminka ta byla splněna uzavřením sňatku dne 4. ledna 1930. Odvolatelé míní, že nelze považovati za zmaření výminky, když jeden ze snoubenců k třetí osobě, nikoli k druhému snoubenci, prohlásí, že se ženiti nebude, že zmaření výminky by nastalo jen, kdyby jeden ze snoubenců zemřel, stal se nezpůsobilým k uzavření sňatku, nebo kdyby uzavřel sňatek s jinou osobou. Nemůže býti ovšem pochybnosti, že v posléz uvedených případech by výminka byla zmařena, a že by tedy právní účinky na výminku upjaté nenastaly. Jest se proto jen zabývati otázkou, zda je správný závěr prvého soudu, že podmínka smlouvy byla zmařena, učiněný ze zjištěné skutečnosti, že žalobce Julius Sch. opětovně prohlásil, že se neožení a že usedlost nechce. Není sporu o tom, že v souzeném případě byla postupní šmlouva uzavřena pod podmínkou, že se sňatek mezi oběma žalobci uskuteční. Šlo tu tedy o smlouvu pod odkládací podmínkou. Právní jednání doložené výminkou jest ovšem hotovým projevem vůle, avšak právní jeho účinky jsou podmíněné; při doložení odkládací podmínky nevzniká zamýšlený právní poměr nebo jinaké právní účinky, avšak dáno jest čekatelství, které jevi již jisté účinky v zákoně uvedené (§ 16 konk. ř., § 16 vyr. ř., § 221 ex. ř., § 378 ex. ř., § 900 obč. zák.), avšak zmařením odkládací vyminky zaniká čekatelství jí založené (srov. Mayr-Dominik »Nauky obecné« str. 166 a násl.). Výminka nemusí zmařena býti vůbec, stačí, je-li zmařena pro tentokráte (srov. Sedláček »Nauky obecné« str. 264). Jest proto zkoumati, zda v souzeném případě podmínka byla zmařena tím, Že žalující Julius Sch. svobodně, vážně, určitě a srozumitelně (§ 869 obč. zák.) učinil k žalované pokud se týče k jejímu právnímu zástupci projev, že podmínku nesplní, že se neožení, že usedlost nechce, a žalovaná se zrušením smlouvy souhlasila. Odvolací soud souhlasí v té příčině plně s názorem prvého soudu, že stačil zjištěný projev prvžalujícího Julia Sch-a ke zmaření odkládací výminky, an opětovně prohlásil, že přivolení k manželství nedá. Nebylo v poměru mezi stranami třeba, by tento projev učinil žalující k spolužalující Františce Sch-ové, ani nebylo třeba, by tentýž projev učinila i spolužalující Františka Sch-ová k žalované nebo k jejímu právnímu zástupci, nýbrž ke zmaření výminky stačilo, že projev ten učinil opětovně Julius Sch. a dokonce písemně prohlásil, že nemůže podmínku splniti, a že se proto smlouva má považovali za neuzavřenou a bezúčinnou. Že ke sňatku nemůže dojiti, když jeden ze snoubenců prohlásí, že ke sňatku nesvoluje, jest zřejmo z ustanovení §§ 45, 46 a 69 obč. zák., takže nebylo již třeba souhlasu spolužalující Františky Sch-ové ke zrušení smlouvy postupní, ano zmaření výminky odkládací prvžalujícím Juliem Sch-em mělo v zápětí, že čekatelství založené pro oba žalobce doložením výminky odkládací zaniklo. Nerozhodné je, že dodatečně žalobci přece sňatek uzavřeli, ana v době té již postupní smlouva byla zrušena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Především odkazuje se na důvody napadeného rozsudku, jež stavu věci i zákonu odpovídají a jež vývody dovolání nejsou vyvráceny. Dodává se toto: Odstupní smlouva byla uzavřena pod odkladači výminkou, že nastupitelé uzavřou spolu sňatek. Jak bylo zjištěno, měl býti sňatek uzavřen co nejdříve. Spolužalující Julius Sch. prohlásil však krátce po uzavření smlouvy vážně, určitě a opětovně k notáři, který sepsal odstupní smlouvu a jednal, co se toho týče, za odstupitelku, nyní žalovanou stranu, že se ženiti nebude a odstoupenou usedlost nepřevezme. Prohlášení to, jak správně seznaly nižší soudy, znamenalo za okolností, za kterých k němu došlo, zmaření sňatku a tím také zmaření výminky, pod kterou odstupní smlouva byla uzavřena. Prohlášení ono ke zrušení výminky a tím ke zrušení smlouvy stačilo a nebylo třeba prohlášení ještě druhého snoubence, spolužalobkyně, neboť jen obapolnou vůlí lze sňatek uzavřití, té tu však na straně Julia Sch. podle jeho prohlášení nebylo. Rozmyslil-li se dodatně jinak, nemohlo to na nastalém zmaření výminky a tím nastalém zrušení smlouvy již nic změniti. Žaloba o dodržení odstupní smlouvy byla zamítnuta právem.

Citace:

č. 12406. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 322-323.