Čís. 2841.

Pojmy náhrady škody v § 187 a v 229 tr. zák. jsou zcela rozličné; v onom případě vyžaduje se náhrada celé škody činem způsobené nebo narovnáním stanovené, v tomto případě však toliko náhrada škody pachatelem podle jeho možnosti.
(Rozh. ze dne 1. července 1927, Zm I 12/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. prosince 1926, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin zpronevěry podle §§ 181 a 182 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Nalézací soud sprostil obžalovaného ve příčině zpronevěry 12792 K, spáchané v letech 1905 až 1911, přiznav mu beztrestnost jednak pro účinnou lítost podle §§ 187 a 188 b) tr. zák., jednak pro promlčení podle §§ 227 a násl. tr. zák. Soud pokládá tuto zpronevěru právem za samostatný trestný čin. Státní zastupitelství napadá tento výrok, pokud se opírá o trestnost vylučující důvod promlčení, toliko výtkou, že nelze trestní věc rozdělovati na dva trestní děje, nýbrž že sluší na ni nahlížeti jako na čin jednotný, na kterémžto podkladě pak dovozuje, že o promlčení při zpronevěrách prováděných od roku 1905 až do roku 1924 v jednotném útoku tu nemůže býti řeči. Leč tato námitka je, jak dovoženo, pochybená a zůstává při nedostatku jiných námitek nedotčen sprošťující výrok nalézacího soudu, pokud se opírá o trestnost vylučující důvod promlčení, v celém svém rozsahu. Tu zjišťuje totiž soud, že splněny jsou veškeré zákonem v §§ 227 až 229 tr. zák. předpokládané podmínky, že vypršela desítiletá lhůta promlčecí; že se obžalovaný nedopustil v této lhůtě zločinu; že nemá již z činu užitku v rukou, a že, prodav svoje i své manželky nemovitosti a dav z trhové ceny náhradu na 83154 Kč 93 h, jakož i na oněch 12792 K, dal poškozené obci podle svých sil zadostučinění a náhradu škody. Tento výrok v jeho celistvosti, jakož i v jednotlivých jeho částech týkajících ,se podmínek promlčení stanovených v §§ 228 a 229 tr. zák. zmateční stížnost státního zastupitelství nenapadá. Zejména nedotýkají se tohoto výroku ani vývody zmateční stížnosti v příčině náhrady škody předložením dokladů na 2298 Kč 69 h. Jsouť pojmy náhrady škody s hlediska §§ 187, 188 tr. zák. a s hlediska §u 229 tr. zák. podstatně rozlišné; vyžadujeť se v onom případě náhrada celé škody činem způsobené nebo narovnáním stanovené, v tomto případě však toliko náhrada škody pachatelem podle jeho možnosti, a tu napadá zmateční stížnost státního zastupitelství výhradně výrok v příčině nahrazení škody celé, totiž škody s hlediska §§ 187, 188 tr. zák., nechávajíc však nedotčen výrok o promlčení v celém jeho obsahu, jakož i v jednotlivých jeho částech. Podle tohoto stavu věci je tedy jasno, že by bylo zbytečno, uvažovati ještě o tom, zda jsou opodstatněny výtky zmateční stížnosti ve příčině otázky náhrady škody podle §§ 187 a 188 b) tr. zák., kdyžtě byly bezvadně a bez odporu rozsudkem zjištěny veškeré předpoklady, opodstatňující trestnost vylučující důvod promlčení zpronevěr spáchaných v letech 1905 až 1911. Bylo proto zmateční stížnost státního zastupitelství jako neodůvodněnou zavrhnouti.

Citace:

č. 2841. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 535-536.