Čís. 8699.

V zápůrčí žalobě lze jen navrhnouti, by bylo uznáno právem, že žalovaný jest povinen zdržeti se vsahování (sváděním vody) se svého pozemku na pozemek žalobcův, po případě uvésti pozemky do předešlého stavu. S tím může býti spojen návrh na určení, že žalovanému nepřísluší — Čís. 8699 —
190
právo zasahovati (sváděti vodu) se svého pozemku na pozemek žalobcův. Návrh tento nelze však považovati za samostatnou určovací žalobu ve smyslu § 228 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 8. února 1929, Rv 1 778/28.)
Žalobci domáhali se proti žalovaným, by bylo uznáno právem, že žalovaným nepřísluší právo sváděti splašky, hnojůvku a močůvku s části pozemku č. k. 177/1, který byl žalovaným Státním pozemkovým úřadem přidělen, na pozemek žalobců č. k. 177/1, že žalovaná strana jest povinna to uznati, dalšího svádění těchto vod se zdržeti, stružku za plotem na pozemku žalující strany č. k. 177/1 zřízenou zaházeti a zákop v těchže místech dříve stávající do původního stavu uvésti. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobci napadají rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení jen ve výroku, kterým potvrdil rozsudek prvního soudu v části, kterou byl zamítnut žalobní návrh, by bylo uznáno právem, že žalovaným nepřísluší právo sváděti splašky, hnojůvku a močůvku s části pozemku p. čís. 177/1, který jim byl Státním pozemkovým úřadem přidělen, na pozemek žalobců p. č. 177/1, a že žalovaní jsou povinni to uznati a nahraditi útraty sporu. Další část výroku odvolacího soudu není napadena a je tedy v právní moci výrok, kterým byla zamítnuta žaloba, že žalovaní jsou povinni zdržeti se dalšího svádění těchto vod, zaházeti stružku a uvésti zákop do dřívějšího stavu. Dovolatelé se snaží dolíčiti, že žaloba, domáhající se onoho zjištění a uznání, jest žalobou určovací, že jsou pro ni zákonné podmínky a že žalovaní tím, že při prvním jednání žádali zamítnutí celé žaloby a pustili se do sporu, dali na jevo, že si osobuji právo sváděti vodu na pozemek žalobců. Kdyby si toto právo neosobovali, měli prý tuto část žalobního nároku uznati. Jest pravda, že žalovaní navrhli zamítnutí celé žaloby. Ale jest otázkou, zda žalobci jí uplatňovali dva nároky, jeden na zjištění a druhý na plnění. V žalobě jsou vylíčeny vlastnické poměry ohledně pozemků, které přicházejí v úvahu, jest tvrzeno, že pozemek p. č. 177/1 nebyl zatížen služebností a že žalovaní z té části tohoto pozemku, kterou obdrželi, odvádějí vodu na pozemek žalobců. Na základě toho stavu věci navrhovali žalobci, by bylo uznáno právem, že žalovaným nepřísluší toto svádění vody na pozemek žalobců, že jsou povinni to uznati, dalšího svádění vody se zdržeti a uvésti ony pozemky do dřívějšího stavu. Domáhali se tudíž zřejmě ochrany svého vlastnictví zápůrčí žalobou (§ 523 obč. zák.). Té by ovšem byl odpovídal pouhý žalobní návrh, by bylo uznáno právem, že žalovaní jsou povinni zdržeti se svádění vody se svého pozemku na jejich, po případě ještě, že jsou povinni uvésti pozemky do — Čís. 8700 —
191
dřívějšího stavu (Ehrenzweig, Privatrecht, I., § 246 čís. 5, Mayr, Bürgerliches Recht, I., § 241 d), sb. n. s. čís. 6015. S ním mohl býti ovšem spojen návrh na zjištění, že žalovaným nepřísluší právo sváděti vodu se svého pozemku na pozemek žalobců. (Hora, Civilní právo procesní, II., str. 156.) Ale o těch podmínkách není v žalobě a v řízení v první stolici zmínky. Žalobci je tvrdí v pravdě teprve v dovolání. Je těžko věřiti, že žalobci považovali první část žalobního návrhu za návrh určovací. Spíše je míti za to, že podali onen návrh podle staré praxe, která s oblibou předběžnou právní, otázku o neexistenci služebnosti, dávala zjistiti rozsudečným výrokem a rozsudkem nutila podlehnuvší žalované, by tuto neexistenci uznali. Tento výrok však nemá smyslu vzhledem k ustanovení exekučního řádu o exekuci k vydobytí plnění a opomenutí. Z toho usuzuje dovolací soud, že podle obsahu žaloby mínili žalobci žalobní návrh jako jediný návrh na plnění a zbytečně žádali, by předurčující otázka o neexistenci služebnosti byla zjištěna rozsudkovým výrokem. Zmíněný návrh nelze tudíž považovati za určovací žalobu ve smyslu § 228 c. ř. s. Proto je dovolání bezdůvodné.

Citace:

č. 8699. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 213-215.