Čís. 14464.
Kdy opravňuje držba služebnosti (práva požívacího) k výpovědi nájemní smlouvy.
(Rozh. ze dne 19. června 1935, Rv I 1147/35.) — čís. 14464 —
497
Prvý soud ponechal výpověď, danou Boženou S-ovou žalovaným Františku a Anně K-ovým v účinnosti. Odvolací soud výpověď zrušil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a uložil mu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Prvý soud usoudil, že žalobkyně jednak jako vlastnice poloviny domu a jednak jako odkazovnice a bezelstná držitelka práva požívacího k druhé polovině domu byla oprávněna dáti žalovaným výpověď z nájmu. Naproti tomu odvolací soud shledal odůvodněnou námitku nedostatku aktivní legitimace k žalobě (výpovědi), ježto prý žalobkyně, která se ujala svémocně držby požívacího práva, nemůže se pokládali ze bezelstnou držitelku, a nebyla oprávněna dáti sama výpověď, když jí příslušelo jen vlastnictví k polovici domu a když právo požívací k druhé polovici domu dosud do knih pozemkových nebylo vloženo. S názorem odvolacího soudu nelze souhlasiti. Odkazovník má ovšem před odevzdáním odkazu jen osobní nárok vůči osobě obtížené (§ 649 ob. zák.), ale nabývá zpravidla hned po smrti zůstavitelově práva na odkaz pro sebe a své nástupce (§ 684 obč. zák.). V souzeném případě šlo o odkaz požívání polovice domu zůstaviteli patřivší, kdežto vlastnictví polovice té připadlo synu žalobkyně, jenž tedy jako dědic ke splnění odkazu byl zavázán. Odkaz se splní tím, že zavázaný plní odkazovníku to, co jest předmětem závazku mu uloženého. Žalobkyně jest v držbě práva požívacího k polovici domu jejímu zemřelému manželi knihovně dosud vlastnicky připsané, vykonávajíc právo to vlastním jménem (§ 312 obč. zák.), aniž by se byla ujala držby práva požívacího k druhé polovině domu svémocně. Je proto jednak držitelkou polovice domu jí patřící, a jednak držitelkou práva služebnosti požívání k druhé ideální polovici domu (srv. rozh. č. 1123 sb. Soude. L.). Držba služebnosti požívání má obdobné účinky jako držba věci při domnělém vlastnictví (§§ 372/374 obč. zák.), je-li pořádná, poctivá a pravá, jak vyložil zevrubně nejvyšší soud v rozhodnutí čís. 85/20 sb. n. s. (č. 766 sb. m. spr.), k němuž se odkazuje. V souzeném případě je hledíc ke zjištění nižších soudů držba žalobkyně pořádná (§ 316 obč. zák.), neboť se zakládá na platném titulu, t. j. na posledním pořízení (§ 480 obč. zák.); držba ta je též pravá, neboť v námitkách nebylo uplatněno, že by jí žalobkyně byla nabyla jedním ze způsobů v § 345 obč. zák. uvedených, a je konečně i bezelstná (§ 326 obč. zák.), neboť žalobkyně z pravděpodobných důvodů pokládá požívaci právo jí vykonávané za své právo (§ 326 obč. zák.), když jí bylo jejím zemřelým manželem odkázáno, a když v pochybnosti platí domněnka pro poctivost držby (§ 328 obč. zák.). Mohla proto žalobkyně nájemný poměr ve společném domě sama vypověděti, třebaže jí nepřísluší dosud věcné právo služebnosti požívání, kterého arci lze dosáhnouti jen zápisem do pozemkové knihy (§ 481 obč. zák.), nýbrž jen držba tohoto práva jako práva věcného (§ 523 druhá věta obč. zák.). Ostatně zákon sám uznává v § 479 obč. zák. služebnosti, které nazývá zdánlivými nebo nepravidelnými, a které nejsou právy věcnými. Odvolací soud musí se proto zabývati ostatním obsahem odvolání.
32