Čís. 14209.

Závazek převzatý z donucení (§ 870 obč. zák.) jest jen relativně neplatný, a uzná-li jej strana zavázavší se k plnění, jest uznání platné. Uznání jest smlouvou, od níž nelze jednostranně ustoupiti.
(Rozh. ze dne 28. února 1935, Rv II 265/33.).
Manžel žalované objednal zboží od žalující firmy, a hned na to ohlásil vyrovnací řízení. Žalobou domáhá se žalující firma na manželce objednatelově zaplacení kupní ceny za dodané zboží, opírajíc žalobu o její rukojemský závazek. Žalovaná proti žalobě namítla neplatnost svého rukojemského závazku, tvrdíc, že na ní byl vynucen pohrůžkou trestního oznámení a zatčením jejího manžela pro podezření z podvodu. Prvý soud uznal podle žaloby, odvolací soud změnil rozsudek prvého soudu a žalobu zamítl. Z důvodů: Procesní soudce zjistil, že Hugo V., zástupce žalující firmy skutečně vyhrožoval žalované trestním oznámením a zatčením jejího manžela Julia F-a, a že následkem toho žalovaná převzala rukojemský závazek. Pohrůžka zatčením, byť i samo o sobě bylo po právu přípustné, stává se bezprávnou, jakmile jí bylo použito, aby vynucen byl na ohroženém výkon, na nějž hrozící nemá právního nároku. Je na bíle dni, že V. nebyl oprávněn vyhrožovati žalované trestním oznámením na jejího manžela a jeho zatčením k tomu konci, aby ji přiměl převzíti za manžela rukojemský závazek. Šlo vskutku o vzbuzení nespravedlivé bázně. Z poznatků právě dolíčených podává se závěr, že rukojemský závazek, k němuž zástupce žalující firmy žalovanou přiměl nespravedlivou a důvodnou bázní, byl již od původu neplatný a nemohl tedy ani pozdějšími uznávacími projevy jejími státi se po právu platným; tím méně může žalované býti na úkor, vznesla-li námitku bázně a donucení proti rukojemskému závazku teprve za této rozepře.
Nejvyšší soud změnil k dovolání žalující rozsudek odvolacího soudu a obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Odvolací soud zamítl žalobu, poněvadž rukojemský závazek byl převzat po nespravedlivé vyhrůžce v důvodné bázni a poněvadž uznání od původu neplatného závazku nečiní ho platnými. Tento názor nenapadla dovolatelka zřetelně, ale lze souditi z toho, že poukazuje k tomu, že žalovaná a její právní zástupce se v uznávacích dopisech neodvolávali na bázeň, a že tudíž dovolatelka trvá i na právním důvodu uznání a jest proto jeho účinnost přezkoumati s právního hlediska vůbec. Uznání nicotného, zakázaného, nedovoleného závazku, nemá ovšem právní účinek a není samostatným zavazovacím důvodem (srovnej rozhodnutí č. 5642 sb. n. s.). To však platí jen o takových právních jednáních, jež jsou absolutně neplatná. Závazek převzatý z donucení podle § 870 obč. zák. pod tlakem nespravedlivé a důvodné bázně jest jen relativně neplatný a závisí na straně zavázavší se k plnění, zda chce, či nechce při smlouvě setrvati. Uzná-li přesto svůj závazek, jest to platné uznání, jež obsahuje projev vůle setrvati při smlouvě za okolností § 870 obč. zák. uzavřené. Rukojemský závazek žalované pochází z 9. července 1928. Její právní zástupce Dr. E. R. uznával zřejmě závazek ten platným v dopisech a domáhal se výtahu z konta, za jehož zaplacení se žalovaná zaručila, nikde se nezmíniv o tom, že závazek ten žalovaná strana nesplní z důvodu § 870 obč. zák. Praví sice, že jednal za mylného předpokladu, že rukojemský závazek jest platným, avšak na jeho neplatnost soudil jen z toho, že byl převzat za vyrovnacího řízení J. F. A žalovaná sama v dopise uznává výslovně svůj závazek a projevuje ochotu zaplatit! onu částku, kterou j. F. nezaplatí. Není tu zmínky o donucení vyhrůžkami, a lze proto právem souditi, že žalovaná nemínila použiti práva příslušejícího jí podle § 870 obč. zák. Uznání jest smlouvou (srovnej rozhodnutí č. 5850 sb. n. s.), od níž nelze jednostranně ustoupiti, a musí proto i žalovaná závazek splniti, aniž by bylo zapotřebí se zabývati otázkou, zda původní závazek byl převzat za okolností v § 870 obč. zák. vytčených. A pokud by byla žalovaná uznávala závazek z omylu, že nemá právo napadati smlouvu z důvodu § 870 obč. zák., jde o omyl, k němuž nezavdala druhá strana podnět, ani ji z okolnosti nemohl býti omyl nápadným, ani nebyl zavčas vysvětlen, poněvadž žalující strana, podavší žalobu, se zařídila podle uznání závazku žalovanou stranou (§ 871 obč. zák.) a žalovaná strana vůbec omylem proti uznání se nebránila.

Citace:

č. 14209. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 211-212.