Čís. 14215.

Nekalá soutěž.
Výhoda poskytnutá tisku v § 3 zák. o nek. soutěži nevztahuje se na žaloby zdržovací a odstraňovači, aniž na povinnost k veřejnému odvolání.
(Rozh. ze dne 1. března 1935, Rv I 166/35.)
Prvý soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně, firma K. a spol., radiotechnická komanditní společnost v P. domáhala výroku, že žalovaná firma »Knihtiskárna L., společnost s ručením obmezeným v P.« jest povinna zdržet! se rozšiřování údajů, že čsl. radiotechnický průmysl je stále vydán na pospas cizáckým společnostem patentářů a to firmě Tel., zastoupené v ČSR. firmou K. a spol., že firma K. a spol. donucuje čsl. výrobce nemravným a v žádném jiném státě nemožnými smlouvami licenčními, aby se vzdali ústavou zaručených práv osobní a obchodní svobody, iniciativy v podnikání a podřídili se bezpodmínečně diktátu této společnosti, že domáčtí výrobci čsl. jsou patentní kanceláří firem K. a spol, a Ph. a spol. rdoušeni, aby žádný z nich nemohl vyniknouti a státi se nebezpečným konkurentem těchto firem, že firmy tyto diskreditují čsl. výrobu, že firma a s,pol. nevzdala se akcionování a fušovala s Radiotechno v P., jen aby nebyla dotčena doména vydírání licenčních poplatků, že patentní kancelář firem Ph. a K. spol. vynucuje otroctví poplatnosti, že firma K. a spol. je domácím přisluhovačem cizáckých a moderních lupičů a ubohým přisluhovačem vyděračských koncernů a že je žalovaná povinna, aby na své útraty v časopisech N. P. a V. Č. S. uveře nila toto odvolání: »Prohlašujeme, že nemůžeme o firmě K. a spol., radiotechnické komanditní společnosti v P. tvrditi, že by jí byl jako zástupkyni firmy Tel. vydán na pospas čsl. radiotechnický průmysl, že donucuje nemravnými a v žádném jiném státě nemožnými smlouvami licenčními čsl. výrobce, aby se vzdali ústavou zaručených práv osobní i obchodní svobody, iniciativy podnikání a podřídili se bezpodmínečně diktátu, že domácí výrobci čsl. jsou patentní kanceláří firem K. a spol. a Ph. rdoušeni, aby žádný z nich nemohl vyniknouti a státi se jejich nebezpečným konkurentem, že firma K. a spol. vybírá licenční poplatky, že vynucuje na čsl. výrobcích otroctví poplatnosti a že jest přisluhovačem cizáckých moderních lupičů a vyděračských koncernů. Odvolací soud k odvolání žalobkyně změnil rozsudek prvého soudu a uznal podle žaloby. Důvody: Stranou zůstati musí vůbec předpis § 3 zákona proti nekalé soutěži, neboť nejde v daném případě o žalobu na náhradu škody. Nejde tu také o žalobu odstraňovači, i když rubrum žaloby toto označení nese, poněvadž domáhá se žalobní petit toliko vydání zdržovacího příkazu a odvolání v časopisech podle § 10 odst. 1 zákona proti nekalé soutěži, takže poukaz prvého soudu na to, že žalovaná. strana vytiskla pozastavenou brožuru za úplatu, že veškeré její exempláře vydala objednateli, sazbu rozmetala, neměla na ni v čas podání žaloby disposice a nemá možnosti závadný stav odstraniti, jest úplně irrelevantní. Nesporno a zřejmo jest, že žalovaná brožuru, obsahující pozastavené údaje, vytiskla a objednateli odevzdala, tudíž na sdělení dotyčných údajů spolupůsobila, že údaje ty jsou zlehčujícího rázu a způsobilé žalobkyni v jejím podnikání poškoditi a že důkaz o jejich pravdivosti nebyl ani nabídnut. Že pozastavené údaje staly se za účelem soutěže, t. j. že směřují k tomu, aby posice zlehčovaného podniku byla v soutěži s jinými podobnými podniky seslabena, podává se přece jasně z obsahu brožury a pozastavených údajů v ní, a je nerozhodno, že žalovaná sama není soutěžitelkou žalobkyně a neměla sama zájem neb úmysl ji soutěžitelsky seslabovati, neboť zákon praví v § 10 uvedeného zákona, že zlehčování dopouští se každý, »kdo« dotyčné údaje činí či rozšiřuje a nesejde též na tom, zda zlehčovatel nepravdu těchto údajů znal, neb znáti musil a byl či mohl si býti vědom jejich škodlivosti, takže nedopadá zde ani poukaz rozsudku na to, že tiskárně nelze podkládati vědomosti takové, aby dovedla a mohla posouditi význam publikace u ní tištěné. Nerozhoduje také, byl-li údaj učiněn z vlastní pohnutky či na žádost jiného a byl-li zlehčovatel za své údaje placen, či nic. Žalovaná ručí i podle § 17 zákona proti nekalé soutěži za čin v provozování jejího podniku spáchaný a nebyla by prosta své zodpovědnosti ani, kdyby její nájemce František G. jako svědek nebyl potvrdil, že obsah brožury četl a znal. Názor jeho o její nezávadnosti jde na jeho risiko. Co se pak týče konečné otázky opakování činu, nevyžaduje zákon, že se tak event. státi může, neboť není přece vyloučeno, že žalovaná — obzvláště vzhledem na její názor o své nezodpovědnosti — v budoucnu na novou objednávku něčí tutéž brožuru neb jinou s podobnými údaji znovu vytiskne a žalobkyně jest proto oprávněna dosíci proti tomu ochrany vymožením požadovaného soudního zdržovacího příkazu. Jsou tu tedy dány veškeré náležitosti podle § 10 uvedeného zákona vyžadované a bylo proto žalobě vyhověti v celém obsahu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
důvodů:
Výhoda poskytnutá tisku v § 3 (a tedy také v případech, jichž se týká § 10 odst. 4) zákona proti nekalé soutěži, nevztahuje se na žaloby zdržovací a odstraňovači. Vyplývá to úsudkem z opaku již z toho, že § 3 mluví jen o žalobě na náhradu škody a že tedy nemá na mysli žaloby zdržovací, což je zcela odůvodněno zvláštní objektivní povahou těchto žalob. Že by žalovaná strana neměla disposic nad podnikem, v němž byla závadná brožuva vytisknuta, nebylo tvrzeno. Není tedy nemístné, poukazuje-li odvolací soud také k ručení, jež by žalovanou stihalo podle zásad vyslovených v § 17 cit. zák. Je zcela nerozhodné, byla-li na rubu žaloba poznačena také jako žaloba odstraňovací; v dovolacím řízení sejde jenom na tom, jaký je výrok rozsudkový a ten zní v odst. 1 v tom smyslu, že se žalované ukládá, aby se napříště zdržela rozšiřování závadných údajů, odpovídá tedy nároku zdržovacímu. Právem pak odvolací soud tento nárok žalobkyni přiznal, když byly splněny jeho podmínky stanovené v § 10 cit. zák., k nimž náleží skutečnost, že žalovaná ve svém podniku tiskařském brožuru se závadným obsahem vytiskla. Není tedy správné, míní-li žalovaná, že prý by žalobkyně směla takový zdržovací nárok uplatniti proti kterékoli tiskárně, když prý u každé je teoretická možnost, že by v budoucnu závadnou brožuru vytiskla, anebo že prý by žalovanou mohla stíhati kterákoli jiná firma pro pouhou možnost opakování takového jednání. Jestliže se žalovaná již objektivně provinila proti předpisu § 10 zákona proti nekalé soutěži, nelze žalobkyni upříti nárok na právní ochranu ve smyslu zákona, zvláště když žalovaná ještě také v opravném řízení má za to, že ji odpovědnost podle zmíněného zákona nestihá. Kdyby jednala proti příkazu v rozsudku stanovenému, šlo by právě o porušení tohoto příkazu, jež by bylo podkladem případné exekuce, nikoli však o nový čin, o němž by musilo býti teprve znovu jednáno v novém sporu. O odstranění závadného stavu mohlo by se mluviti při odvolání údajů, jež bylo žalované uloženo v odst. 2 rozsudkového výroku odvolacího soudu. Z § 10 zákona proti nekalé soutěži plyne, že zákon mluví tu zvlášť o náhradě škody a pak ještě o povinnosti k uveřejnění odvolání, že oba případné nároky nesměšuje, nýbrž rozlišuje, že tedy odvolání zlehčujících údajů nepočítá za náhradu škody. Týká-li se tedy obmezeni ručební povinnosti tiskaře podle § 3 cit. zák. jenom povinnosti k náhradě škody, nelze je rozšiřovati také na povinnost k veřejnému odvolání, takže o tomto platí totéž, co bylo řečeno o nároku zdržovacím nebo odstraňovacím.

Citace:

č. 14215. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 216-219.