Čís. 774.

Ustanovení § 55 j. n. platí také v otázce, zda spor dlužno dle § 7 a) j. n. projednati před samosoudcem.
Projednán-li sborový spor neprávem samosoudcem, jest řízení zmatečným, ovšem ale teprve počínajíc prvým líčením ve věci samé.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1920, R I 975/20.)
Dle žaloby dluží žalovaný žalobkyni ze zápůjčky v celku 4070 K; žalobkyně domáhala se však zaplacení pouze části 2070 K této své pohledávky, poněvadž tímto penízem objevil se schodek v krytí lombardního účtu žalovaného. O žalobě rozhodl věcně samosoudce při sborovém soudě. Odvolací soud zrušil z moci úřední rozsudek a řízení jemu předcházející jako zmatečné a vrátil věc sborovému soudu prvé stolice, by ji, vyčkav pravomoci, znovu projednal a rozhodl v řádném obsazení. Důvody. V případě tomto stalo se projednání a rozsouzení věci samosoudcem, však neprávem proti ustanovení §§ 7 a), 55 j. n. a § 477, odstavec druhý c. ř. s. Jest sice správné, že v právních záležitostech, ve kterých cena předmětu sporu nepřesahuje 2500 K, rozhoduje samosoudce sborového soudu, však cenu tu počítati dlužno podle ustanovení §§ 54—60 j. n., na kteréž §§ se § 7 a) j. n. výslovně odvolává. V § 55 j. n. jest pak stanoveno, že, je-li zažalována pouze část kapitálové pohledávky, pro ocenění předmětu sporu rozhodným jest celkový obnos pohledávky. Již ze žaloby bylo patrno, že celková zápůjčková pohledávka činí daleko více než 2500 K. K projednání a rozhodnutí této věci nebyl oprávněn samosoudce, nýbrž senát sborového soudu. Soud procesní nebyl tudíž řádně dle zákonného předpisu obsazen, když ve věci jednal a rozhodoval samosoudce. Po rozumu § 477 odstavec druhý c. ř. s. stal se tím rozsudek i s předcházejícím řízením zmatečným, ke kteréž zmatečnosti soud odvolací musel z moci úřední přihlédati (§§ 471 odstavec sedmý, 473 c. ř. s.). Nejde o podrobení se soudu nepříslušnému po rozumu § 104 j. n., a tím, že vadnost řízení nebyla stranami vytýkána a též také žádné důsledky z toho v odvolání neuplatňovány, nebylo lze provedené jednání dodatečně schváliti, když absolutní zákonný požadavek správného obsazení soudu procesního byl opomenut. Nezbylo než rozsudek a předcházející mu řízení zrušiti.
Nejvyšší soud potvrdil usnesení odvolacího soudu a doložil k němu, že řízení se zrušuje počínajíc rokem o ústním jednání.
Důvody:
Usnesení odvolacího soudu hoví plně zákonu a jest správně odůvodněno. Poukazujíc k důvodům odvolacího soudu připomíná se proti vývodům stěžovatelovým, že ustanovení druhé věty § 7 a) j. n., vedle které provede samosoudce jednání, rozšíří-li se požadavek žalobní nad 2500 K po započetí ústního líčení — jest výjimkou z pravidla první věty, kteráž neplatí tam, kde není jejích předpokladů. Zmatečním důvodem § 477 čís. 2 c. ř. s. dotčeno jest řízení v prvé stolici teprve od roku ze dne 19. března 1920; to, co předcházelo — žaloba, první rok, odpověď žalobní — zůstává platným; proto také útraty první stolice teprve od uvedeného roku navzájem lze zdvihnouti. Poněvadž znění napadeného usnesení mohlo by zavdati příčinu k pochybnostem, připojen dodatek svrchu naznačený.

Citace:

č. 774. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 682-683.