Čís. 14826.

Spotřeboval-li objednatel zboží, jež shledal vadným, aniž k tomu byl nucen zvláštními okolnostmi nebo zájmem prodatelovým, nemůže již vady zboží vytýkati a domáhati se z toho důvodu zrušení smlouvy.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1035, Rv II 9/34.)
Proti žalobě na zaplacení trhové ceny za dodané zboží namítl žalovaný, že dodané zboží bylo částečně vadné a nevyhovovalo podmínkám objenávky, takže jest oprávněn podle § 932 obč. zák. domáhati se zrušení kupní smlouvy; jinak namítl též započtením náhradu za zmenšení kupní ceny zboží. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Žalovaný vytkl ve svých dopisech z 10. října a 16. prosince 1930 vady dodaného zboží a uplatnil v nich výslovně nárok na snížení úplaty. Po provedení znaleckého posudku přednesl při roku dne 3. dubna 1933, že uplatňuje nárok na zrušení smlouvy co do pozastaveného zboží, mimo to ještě z opatrnosti nárok na zmenšení kupní ceny a namítl započtení jisté částky (náhradu škody, rozdíl mezi cenou dodaného zboží a normálního, které musil použiti místo dodaného, skladné, rozdíl mezi cenou dodaného zboží v době dodání a nynější). Tyto nároky by vyplývaly ze zrušení smlouvy, nelze však o nich říci, že je žalovaná strana uplatňuje jako snížení kupní ceny. Podmínky nároku na zrušení smlouvy pro vadu plnění a nárok na snížení úplaty jsou v podstatě jiné; v prvním případe jde o vady, které činí dílo nepotřebným nebo odporují výslovně podmínce a nejsou odstranitelné, v druhém případě o vady vedlejší neb odstranitelné. Jestliže žalovaný přijal zboží zaslané jako splnění objednávky, jestliže spotřeboval nejen zboží, které považoval za bezvadné, nýbrž i část zboží, kterému vytýkal i vady, právem mu odepřel odvolací soud nárok na zrušení smlouvy, když žalovaný nabyv vědomosti o vadách, spotřeboval část zaslaného zboží, aniž uvedl, že byl k tomu donucen zvláštními okolnostmi, neb učinil tak v zájmu prodatelově. Co uvádí dovolatel o dělitelnosti zboží, nemění nic na věci, neboť bylo zjištěno, že ani jeden balík zaslaného papíru, který byl objednán a dodán jako zboží partiové, nezůstal úplný, z každého vzata žalovaným část papíru a spotřebována. K takové disposici pozastaveným zbožím nebyl žalovaný oprávněn, chtěl-li si zachovati nárok na zrušení smlouvy (srov. rozh. 2467, 4103, 10484 sb. n. s.), tím se naopak sám o tento nárok připravil. Šlo by pak o druhý nárok na zmenšení úplaty. Poněvadž žalovaný uplatnil nárok ze správy, není správný názor, že dovolávání se nároku při jednání dne 3. dubna 1933 se stalo opožděně, neboť žalovaný zachoval si oznámením právo uplatnili tuto lhůtu námitkou (§ 933 odst. 2 obč. zák.). Avšak žalovaný nárok na snížení úplaty nijak skutkově nepodložil a neuvedl ani, jakou slevu na kupní ceně žádá jako přiměřenou a proč. Pohledávky jím k započtení namítnuté nelze považovali za přiměřené snížení úplaty, což by znamenalo snížení o částku, která vychází z poměru ceny za zboží bezvadné k ceně za zboží vadné. Mimo to žalovaný nenapadl zjištění prvního soudu, že cena zboží dodaného jemu žalobkyní byla průměrná cena Odpovídající skutečné ceně zboží v té době. Z tohoto svého opomenutí nemůže odvozovali výtku, že odvolací soud, která byl vázán tímto zjištěním (§ 498 c. ř. s.), schválil jednání žalující strany odporující zásadně solidnosti v obchodu, nýbrž musí následky tohoto opomenutí přičísti jen sobě.

Citace:

č. 14826. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 975-976.