Čís. 14467.Z ustanovení § 414 obč. zák. neplyne, že kdo zpracuje cizí věc se souhlasem vlastníka, stane se vlastníkem výrobku. (Rozh. ze dne 19. června 1935, Rv II 449/35.) Manžel žalobkyně (truhlář) zpracoval materiál žalobkyní koupený. Věci takto vyrobené zabavil žalovaný. Žalobou domáhá se žalobkyně vyloučení těchto věcí z exekuce tvrdíc k nim vlastnické právo. Žalobě bylo vyhověno všemi soudy, nejvyšším soudem z těchto důvodů: Manžel žalobkyně zpracoval materiál, jí koupený, s jejím souhlasem. Otázku, zda se stal vlastníkem výrobku, nelze řešiti podle ustanovení § 414 obč. z. přímo. Leč ani úsudkem z opaku ustanovení § 414 obč. z. nelze dospěti k názoru, že kdo zpracuje cizí věc se souhlasem vlastníka, stane se vlastníkem výrobku. Děje-li se zpracování se souhlasem vlastníka suroviny, rozhoduje vůle stran vyjádřená ve smlouvě o tom, jaké účinky bude míti zpracování na otázku vlastnictví. Z přednesu žalobkyně, že koupený jí materiál byl zpracován na předměty zabavené a že uplatňuje k nim vlastnictví, plyne, že na vlastnickém poměru k materiálu nemělo býti zpracováním nic měněno. Žalobkyně dala zhotoviti s dodáním materiálu celé polotovary, odevzdala tudíž materiál manželu, aby jej zpracoval pro ni. Zabavené předměty pocházejí tudíž z materiálu žalobkyní koupeného, k němuž takto nabyla vlastnictví. Tím je tedy prokázáno její vlastnictví, které podání žaloby podle § 37 ex. ř. opodstatňuje. K převodu vlastnictví na manžela žalobkyně bylo by třeba právního důvodu a způsobu nabývacího (§ 425 obč. z.). Těchto předpokladů není. Zůstala tedy žalobkyně nepřerušeně i vlastnicí výrobku, takže nebylo třeba, aby tvrdila a prokazovala, že vlastnictví výrobku nabyla od manžela některým ze způsobů v §§ 425—428 obč. z. uvedených.