Čís. 8788.

Není zákonného předpokladu pro udělení nebo ponechání práva chudých, zkrátila-li by se nutnými útratami toliko stavu přiměřená, slušná nebo dostatečná výživa.
(Rozh. ze dne 14. března 1929, R II 74/29.)
K návrhu právního zástupce vyslovil soud prvé stolice zánik práva chudých, povoleného žalobci usnesením ze dne 29. ledna 1926. Rekursní soud zamítl návrh právního zástupce.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Jde o to, zdali v majetkových poměrech žalobce, jemuž bylo usnesením soudu ze dne 29. ledna 1926 povoleno právo chudých, nastaly změny, jimiž byly dodatečně odstraněny podmínky, za nichž právo chudých původně bylo propůjčeno (§ 68 c. ř. s.). Podle § 63 c. ř. s. a § 15 min. nař. ze dne 21. prosince 1915, čís. 380 ř. zák., má nárok na povolení práva chudých jen ten, kdo bez zkrácení nuzné výživy, již potřebuje pro sebe a svou rodinu, není s to, by hradil náklady na vedení rozepře. Soudu náleží, jak praví řečené ministerské nařízení, by samostatně a přesně zkoumal, zda je tu zákonný předpoklad pro udělení práva chudých. Zákonného předpokladu tu není, zkrátila-li by se nutným nákladem na útratách toliko stavu přiměřená, slušná nebo dostatečná výživa. Podle toho lze mluviti o zkrácení nuzné výživy jen tehdy, byly-li by ztenčeny prostředky, jimiž nutno uhrazovati nezbytné potřeby životní. Posuzuje-li se případ, o nějž jde, s těchto hledisk, nelze souhlasiti s názorem rekursního soudu, jenž zamítl návrh zástupce chudých, by bylo oduznáno právo chudých udělené žalobci. Je pravda, že žalobce složil vyjevovací přísahu dne 14. června 1928 a že podle protokolu o tom nemá žádného příjmu a žádného majetku. Avšak nelze přehlédnouti, co praví sama manželka žalobcova. Podle jejího udání jest jediným zdrojem příjmů, z nichž žije ona i žalobce, výdělek z odprodeje výrobků vyrobených jejími stroji v závodě Karla H-a. Dozor nad stroji, jakož i odprodej sám obstarává žalobce. Z toho jest zřejmým, že, nebylo-li by tu této činnosti žalobcovy, nebylo by tu ani zdroje příjmů pro manželku žalobcovu, neboť tato nerozumí, jak sama praví, ani strojům, ani obchodu s výrobky. Nelze proto tvrditi, že žalobce nemá výdělku. Má jej, třebas zakrytě. Vždyť na 70% zisku, které, jak udává Karel H., obdrží podle dohody žalobcova manželka ze závodu M., jest súčastněn žalobce převážně svou činností. Není proto správným úsudek rekursního soudu, že náklady spojené s udržováním bytu a vedením domácnosti nehradí žalobce. Stačí-li tyto příjmy, jak zjišťuje zpráva městského policejního úřadu, k vydržování nákladnější domácnosti žalobcovy, nelze mluviti o zkrácení jeho nuzné výživy, ukládá-li se mu za povinnost, by uhradil náklady na vedení sporu tím, že se prohlašuje za zaniklé právo chudých jemu dříve udělené. Výrok ten jest odůvodněn, ježto podle toho, co bylo shora řečeno, nastala v majetkových poměrech žalobcových změna, již má na mysli ustanovení § 63 c. ř. s.

Citace:

č. 8788. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 381-382.