Č. 2462.

Státní úředníci. — Řízení před nss-em (Podk. Rus): I. Není nepřípustná podle § 3 lit. f) zákona o ss stížnost propuštěného župního úředníka do rozhodnutí úřadu, kterým zamítnuta byla jeho žádosí za reaktivaci. — II. Bývalý župní úředník, propuštěný pro nesložení slibu, nemá nároku na reaktivaci.
(Nález ze dne 7. června 1923 č. 7559.)
Prejudikatura: Boh. 2387 adm.
Věc: Jakub K. v Berehově proti civilní správě Podkarpatské Rusi o převzetí do státní služby.

Výrok: Stížnost se zamítá jednak jako nepřípustná, jednak jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad opětnou žádost st-lovu o přijetí do státní služby republiky čsl.
Rozhoduje o stížnosti zabýval se nss předem formálními námitkami vznesenými v odvodním spise, o nichž uvážil takto: — — —
Bezdůvodná jest námitka opírající se o § 3 lit. f) zák. o ss, neboť jak ze stížnosti lze souditi, st-1 zamýšlí patrně dovolávati se ochrany před ujmou, jež jeho nepřevzetím byla mu spáchána na jeho domnělých právech založených dřívějším služebním poměrem a předmětem jeho stížnosti není jmenovací akt žal. úřadu jako takový, nýbrž to, že úřad odmítnuv reaktivovati st-Ie, porušil tím neprávem jeho domnělá práva na obnovení služebního poměru neprávem přerušeného. Bezdůvodně dovolává se však žal. úřad i ustanovení § 2 zák. o ss, neboť byť i st-1 domáhal se svým podáním téhož nároku, o němž bylo již žal. úřadem dříve, totiž 30. prosince 1920 rozhodnuto, je ze správních spisů patrno, že úřad o žádosti té nové šetření konal a znovu meritorně rozhodl, byť i z důvodů podstatně týchž. Jeví se tudíž nař. nyní výrok býti novým, samostatným rozhodnutím, nikoli snad pouhým odkazem k výroku dřívějšímu již pravoplatnému a není podle § 2 zák. o ss překážky, proč by nss k přezkoumání výroku toho nemohl přikročiti, nehledí-li se ani k tomu, že ze správních spisů není patrno, zda onen dřívější výrok byl st-li doručen.
Ve věci samé shledal však nss stížnost bezdůvodnou.
Nesporno jest, že st-1 byl ze své služby propuštěn již v květnu 1920. Proti propuštění tomu nepoužil právních prostředků jemu po ruce jsoucích, nabylo tudíž právní moci a nemůže se proto nss zabývati již otázkou jeho zákonitosti.
Domáhá-li se toho, aby byl přijat nyní do státní služby republiky čsl., stačí poukázati k tomu, že podle zákona z 22. března 1920 č. 210 Sb. a vl. nař. z 27. července 1920 č. 476 Sb. bývalí uherští župní úředníci, jakým st-1 nesporně byl, neměli právního nároku na přijetí do státní politické služby ani tehdy, když slib složili, na svých místech byli ponecháni a podali včas žádost v cit. nař. předepsanou, a že přiznán jim byl podle § 7 cit. nařízení pouze nárok na zaopatřovací požitky za podmínek tam blíže stanovených. Tím méně tudíž může v nedostatku zákonné normy uplatňovati nějaký nárok na převzetí do státní služby úředník ze župní služby pro nesložení slibu pravoplatně propuštěný.
Nevyhověl-li tudíž žal. úřad st-lově žádosti, směřující k převzetí tomu, nezasáhl tím v žádné jeho subjektivní právo, jeho výroku nelze vytýkati nezákonitost a jest tudíž stížnost v tomto směru bezdůvodná .....

Citace:

č. 2462. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 227-228.