Čís. 14490.

Jde o věc prázdninovou, domáhá-li se syn na matce odměny za činnost, kterou vyvíjel v jejím podniku za předpokladu, že podnik ten mu bude jednou odevzdán.
(Rozh. ze dne 27. června 1935, Rv II 815/33.)
Žalobce uplatňuje, že byl v řeznické živnosti žalované strany (své matky) činný jako obchodvedoucí. Po celou dobu nebyla mu prý žalovanou
Civilní rozhodnutí XVII. 34 vyplácena mzda. Služby vykonával prý proto, že žalovaná opětovně mu slibovala, že řeznictví mu jednou odevzdá bez úplaty. Ježto žalovaná odepřela žalobci podnik odevzdati, domáhá se žalobce na žalované »hodnoty služeb jím za žalovanou vykonaných« v celkové výši 93700 Kč. Prvý soud neuznal, odvolací soud uznal žalobní nárok důvodem po právu.
Nejvyšší soud odmítl dovolání.
Důvody:
Pro posouzení povahy sporu je rozhodný žalobní přednes (skutkový přednes), a z tohoto přednesu plyne v souzené věci, že jde o spor tkvící v námezdním poměru mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Nejvyšší soud dovodil v četných rozhodnutích (sb. n. s. 9173, 9246 a j.) zásadu, že, konalo-li dospělé dítě rodičům po několik let práce jen v naději, že mu bude odevzdáno jejich hospodářství, uskutečnila se mezi nimi mlčky služební smlouva pro případ, že mu hospodářství nebude odevzdáno. Žalobce odvozuje tedy vlastně zažalovaný nárok z námezdního poměru mezi spornými stranami. Bez takového poměru nemohlo by dojíti a nebylo by došlo k tomuto sporu. Takovým sporům přiznává však zákon právě pro jejich povahu, že jde o poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, z důvodů sociálně-politických výhodu urychleného řízení a prohlašuje v § 224 čís. 7 c. ř. s. v doslovu čl. II. zák. čís. 23/28 sb. z. a n., že jsou všechny spory ze služebních, námezdních a učebních smluv mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jakéhokoliv druhu — věcmi prázdninovými, v nichž podle druhého odstavce § 225 c. ř. s. v doslovu čl. II. čís. 3 zák. čís. 23/28 sb. z. a n. nemají soudní prázdniny vliv na počátek a uplynutí lhůt. Nesejde tedy ani na tom, že žalobce v žalobní žádosti uvádí, že opírá žalobní žádost o ustanovení § 1041, případně § 1435 obč. zák. Napadený rozsudek byl doručen právnímu zástupci dovolatelky dne 8. července 1933, dovolání však bylo podáno teprve dne 7. září 1933, tedy dávno po uplynutí dovolací lhůty stanovené v § 505 (2) c. ř. s. Opožděné dovolání bylo proto odmítnouti podle prvého odstavce § 507 c. ř. s.

Citace:

Čís. 14490.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 551-552.