Čís. 8816.

K povolení prozatímního opatření k zajištění peněžité pohledávky se vyžaduje, by nebezpečí ohrožující vydobytí pohledávky vycházelo z jednání dlužníkova, třebas nikoliv obmyslného; nestačí pouhé ohrožení věcné. Nestačí najmě okolnost, že by rozsudek musel býti vykonán v cizině.
(Rozh. ze dne 22. března 1929, R I 142/29.)
Návrhu, by bylo povoleno proti francouzské firmě prozatímní opatření k zajištění peněžité pohledávky, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Ohrožená strana domáhá se k zajištění peněžní pohledávky povolení prozatímního opatření ve smyslu § 378 ex. ř., a bylo proto na ní, by osvědčila nejen tvrzený nárok (§ 390 ex. ř.), nýbrž i, že by bez něho její odpůrce, t. j. Comptoir National ďEskompte v Paříži, poroucháním, zničením, zatajením nebo zavlečením majetkových kusů, zcizením nebo jiným nakládáním s předměty svého jmění, zvláště úmluvami učiněnými o tom s jinými osobami, tedy určitým svým chováním, zmařil nebo značně stížil dobytí peněžité pohledávky (§ 379 druhý odstavec ex. ř.). Musí tudíž, třebas se nevyžaduje obmyslné jednání dlužníka, nebezpečí ohrožující vydobytí pohledávky vycházeti z jednání dlužníkových a nestačí pouhé ohrožení věcné, jak tomu jest v případech §§ 370 a 381 ex. ř. Nic takového navrhovatelka netvrdila, natož pak osvědčila a pouhá obava, že by odpůrkyně mohla svá depa u zdejších peněžních ústavů odvolati, nemůže nahraditi zákonný požadavek, by tu bylo ohrožení navrhovatelova nároku určitou činností nebo určitým jednáním odpůrce, jež by mohlo pravděpodobně dobytí navrhovatelovy pohledávky zmařiti nebo podstatně stížiti, pokud se týče zhoršiti majetkový stav dlužníkův vzhledem k jeho poměru k navrhovateli. Za takové ohrožení »subjektivní« nelze zejména pokládati okolnost, že by rozsudek musil býti vykonán v cizině, neboť jednalo by se tu o ohrožení toliko »objektivní«, jež by podle jasného znění zákona (srovnej § 379 druhý odstavec a 381 čís. 1, poslední věta ex. ř.) přijití mohlo v úvahu jen, kdyby šlo o zajištění jiného nároku, než peněžitého. Slušelo proto návrh na povolení prozatímního opatření zamítnouti již z důvodu, že nebylo osvědčeno ohrožení, a nezáleží proto na tom, stalo-li se tak rekursním soudem z důvodů jiných, jež se rekurentce nezdají býti správnými.

Citace:

č. 8816. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 424-425.