Čís. 14803.

Jazykový zákon.
Bylo-li příslušníku menšinového jazyka doručeno soudní rozhodnutí jen v jeho menšinovém jazyku, nebylo tím porušeno jeho právo jazykové a nepůsobí tento nesprávný postup soudu zmatečnost.
Lhůta k opravnému prostředku počíná se od doručení tohoto vyřízení, nikoliv teprve ode dne, kdy bylo straně k dodatečné její žádosti doručeno vyřízení v jazyku státním.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1935, R I 1349/35.)
Nezletilá žalobkyně, zastoupená právním ochranným oddělením zemského ústavu pro péči o dítě v P. jakožto svým zákonitým zástupcem, podala žalobu v jazyce státním. Prvý soud, v jehož obvodě bydlí 2/3 státních občanů příslušníků menšinového jazyka německého, a jimiž byly i obě strany, doručil právním jejich zástupcům rozsudek toliko v německém vyhotovení a to dne 26. dubna 1935. Dne 10. května 1935 žádal právní zástupce žalobkyně, rovněž příslušník menšinového jazyka, o doručení vyhotovení rozsudku v jazyku státním. Žádosti té bylo vyhověno a rozsudek ve státním jazyku vyhotovený byl doručen zástupci žalobkyně dne 29. května 1935, jenž dne 12. června 1935 podal odvolání na poštu. Odvolací soud odmítl odvolání pro opožděnost. Důvody: Žaloba byla podána ve státním jazyce a měl proto prvý soud hned původně rozsudek vyhotoviti a doručiti též a především v jazyku státnímj třebas obě strany a jejich právní zástupci jsou příslušníky německé národnosti. Doručení pouze německého vyhotovení rozsudku jazykovým předpisům nevyhovělo (čl. 37 jaz. nař. z opaku, § 1 jaz. zák.). Ustanovení Čl. 17 jaz. nař. toliko znamená, že zástupce strany nemůže pro svoji vlastní národnost uplatňovali jazyková práva menšinová, když tato nepřísluší straně samotné, netýká se vůbec souzeného případu. Toto porušení jazykových předpisů však nemůže míti vlivu na počátek odvolací lhůty podle § 464 c. ř. s. Bylo-li totiž vyhotovení rozsudku doručeno straně příslušející menšinovému jazyku k rukám jejího procesní plnou mocí vykázaného a témuž jazyku příslušejícího právního zástupce — třebas u porušení jazykových předpisů — toliko v tomto menšinovém jazyku, nemůže jí z tohoto jazykově vadného vyřízení vzejiti ve věci samé žádná právní újma, možnost hájiti svých práv ve věci samé jí nebyla tím nijak odňata ani zkrácena a ve včasném podání odvolání nebylo jí tím ani v nejmenším bráněno. Názor, že v takovém případě doručení rozsudku by bylo vůbec zmatečné a bezúčinné a že proto odvolací lhůta před doručením rozsudku vyhotoveného ve státním jazyce by nepočala běžeti anebo žádostí o doručení takového vyhotovení podanou v odvolací lhůtě by se přerušila anebo stavila, by se nedal uvésti v soulad s ustanovením § 464 c. ř. s., že odvolací lhůta nemůže býti prodloužena, ani by se nedal odvoditi z ustanovení anebo z ducha jazykového zákona a jazykového nařízení. Z toho nutno usuzovali, že v souzeném případě počala se odvolací lhůta žalobkyně doručením německého vyhotovení rozsudku k rukám jejího procesního plnou mocí vykázaného právního zástupce, tedy dne 26. dubna 1935, a že, poněvadž každá strana má jen jednu odvolací lhůtu, návrhem jejího zákonného zástupce o doručení vyhotovení rozsudku v jazyku státním nemohla býti snad pro tohoto založena zvláštní odvolací lhůta odchylná od odvolací lhůty pro stranu samotnou. Tento návrh proto nemohl míti vlivu na běh odvolací lhůty v projednávaném případě, obzvláště ji nemohl přerušili anebo staviti, a odvolací lhůta proto skončila se pro žalobkyni dnem 10. května 1935.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu z důvodů uvedených v právní větě tohoto rozhodnutí dodav, že žalobkyně byla nadto zastoupena ve sporu právním zástupcem svého jazyka a rozsudek byl tomuto zástupci doručen, takže nemá ani proto důvodu ke stížnosti.

Citace:

č. 14803. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 948-949.