Čís. 15061.

Pokud postup pohledávky mezi manžely vyžaduje notářského spisu.
Postoupený dlužník může namítati, že nedošlo k platnému postupu pohledávky pro nedostatek notářského spisu.
(Rozh. ze dne 20. března 1936, Rv I 1520/34.)
Manžel žalobkyně postoupil této na úhradu svého dluhu u ní pohledávku, již měl proti žalované. Žalovaná postup vzala na vědomí a zavázala se žalobkyni dlužním úpisem pohledávku zaplatiti. Proti žalobě na zaplacení této pohledávky namítla mimo jiné neplatnost postupu pro nedostatek formy notářského aktu, neboť šlo o postup pohledávky mezi manžely, jímž vlastně žalobkynin manžel uznal svůj dluh u žalobkyně. Prvý soud žalobu zamítl, odvolací soud žalobě vyhověl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Postup pohledávky 2000 Kč mezi věřitelem žalované Janem P. a. jeho manželkou, t. j. žalobkyní, byl podle § 1 b) zákona ze dne 25. července 1871 čís. 76 ř. z. neplatný, ježto šlo o postup úplatný, zahrnující v sobě uznání dluhu mezi manžely, který měl býti uhrazen postupem pohledávky (srov. rozhodnutí čís. 6592, 7650, 9793, 10749 a j. Sb. n. s.). Odvolací soud má dále za to, že tato neplatnost postupu pohledávky byla zhojena tím, že dlužnice vůči žalobkyni jako příjemkyni pohledávku uznala a že tudíž nemůže vůči ní úspěšně namítati neplatnost postupní smlouvy. Avšak podle § 1396 obč. zák. jest postoupený dlužník zavázán uspokojiti poctivého příjemce jako svého věřitele, uznal-li vůči němu postoupenou pohledávku za pravou. V tomto případě pozbývá dlužník svých námitek, které měl proti postupiteli, avšak jeho námitky z poměru mezi příjemcem a postupitelem pohledávky zůstávají tím nedotčeny. To plyne z úvahy, že uznání pohledávky podle § 1396 obč. zák. působí jen proti poctivému příjemci; je tedy nutným předpokladem, aby osoba, která uplatňuje pohledávku z důvodu postupu, byla skutečně jejím příjemcem. Je-li však postup sám o sobě neplatný, není tu žádného příjemce pohledávky a důsledkem toho nemá pak ani uznání pohledávky vůči neoprávněné osobě účinku uvedeného v § 1396 obč. zák. Tak je tomu i v souzeném případě, v němž byl, jak již uvedeno, postup zažalované pohledávky mezí Janem P. a žalobkyní pro nedostatek předepsané formy neplatný. Nedošlo-li však takto vůbec k platnému postupu, nestala se žalobkyně příjemkyní pohledávky po rozumu § 1396 obč. zák. a není tudíž v tomto sporu přes to, že žalovaná vůči ní pohledávku dlužním úpisem uznala, legitimována k žalobě, a to ani z uplatňovaného důvodu novace dle § 1376 obč. zák., neboť novace předpokládá platný závazek dosavadní, který má býti zrušen, a není-li tu takového závazku, nemůže novací vzniknouti platný nový závazek.

Citace:

Čís. 15061.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 350-351.