Čís. 8677.

Ke vzniku veřejné obchodní společnosti je třeba i náležitosti § 7 uv. zákona k obch. zákonu.
(Rozh. ze dne 1. února 1929, Rv I 783/28.) — Čís. 8677 —
154
Žalobě o zaplacení peněžité pohledávky bylo vyhověno soudy všech tří stolic.
Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Výtku nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) odůvodňuje dovolání tím, že žalobce založil žalobní nárok jen na tom, že žalovaný jest veřejným společníkem firmy F., J. a spol., lučební továrna v P., a že se zdráhá zaplatiti druhou, polovici žalobcovy zápůjčky, ačkoli jako veřejný společník této neprotokolované firmy ručí celým svým jměním za její závazky. Tento žalobní důvod prý zůstal nezměněn až do skončení řízení v první stolici. V tom má pravdu jen z části. V žalobě zakládal žalobce nárok na zaplacení zažalované pohledávky na řečené povinností žalovaného plynoucí z jeho poměru jako veřejného společníka k firmě J. a spol. Ale při jednání dne 18. listopadu 1927 přednesl, že vede důkaz Marií L-ovou o tom, že se žalovaný při převzetí M-ova podílu žalobci zavázal, že zaručeně ze svého zaplatí celý dluh. To bylo změnou žaloby, žalovaný se o ní vůbec nevyjádřil a soudce o tomto novém tvrzení připustil a provedl tento důkaz i důkaz výslechem stran. Žalovaný tudíž projednával bez námitky o změněné žalobě. První soud přijal tuto novou okolnost za dokázanou. Odvolací soud převzal skutková zjištění prvního soudu, vztahující se k tomuto novému přednesu. Svůj rozsudek arci založil jen na předpisech obchodního zákoníka o ručení veřejného společníka veřejné obchodní společnosti za její dluhy (čl. 112 obch. zák.). Dovolateli jest přisvědčiti v tom, že se ke vzniku veřejné obchodní společnosti podle čl. 85 obch. zák. vyžadují i náležitosti uvedené v § 7 uv. zák. k obch. zák. Tento předpis byl změněn, ale onen názor byl zastáván vždy. Uvádí to ze starší doby Randa, Obchodní právo § 15 a rozhodnutí AC čís. 2066, z novější Staub-Pisko Kommentář, čl. 10, § 10 a čl. 85 § 6 a) s obsáhlým odůvodněním a rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 1440, 6203 a 7845 sb. n. s. a plyne také jasně ze zákona platného v době rozhodnutí v nižších stolicích (zákon ze dne 30. června 1921, čís. 260 sb. z. a n.), kterým byl změněn § 7 uv. zák. Ten praví v prvním odstavci, že se ustanovení obchodního zákona o firmách, obchodních knihách a prokuře vztahují na obchodníky platící určitou daň, a v třetím odstavci, že sdružení k provozování obchodních živností, na něž se nevztahují řečená ustanovení obchodního zákona, se nepokládají za obchodní společnosti. V souzeném případě žalobce ani netvrdil, tím méně dokazoval, že řečená společnost podléhala daňové povinnosti, již onen předpis předpokládá. A chtěl-li zakládati svůj nárok na předpisech o ručení společníků veřejné obchodní společnosti za její závazky, bylo jeho věcí, by tvrdil, že byla společnost takovou společností a že u ní byly předpoklady § 7 uv. zák. To však se nestalo a proto není základu pro posouzení, zda tato společnost byla veřejnou obchodní společností ve smyslu obchodního zákona a zda následkem toho jest možno použíti předpisu čl. 112 obch. zák. k odůvodnění povinnosti žalovaného proti žalobci. Ale závazek žalovaného, zaplatiti spornou pohledávku, byl platně založen smlouvou mezi ním a žalobcem, kterou se mu zavázal celý dluh zaplatiti.

Citace:

č. 8677. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 177-179.