Čís. 14094.

Odklad exekuce proti zemědělcům (zákon ze dne 24. února 1934, čís. 33 Sb. z. a n.).
Zákonem čís. 33/34 Sb. z. a n. je chráněn poctivý dlužník zemědělec, který podle svých platebních možností jest ochoten platiti a platí tolik, kolik může. Vymáhající věřitel ovšem není povinen přijmouti částečné placení, ale, přijme-li je, nemůže vésti proti poctivému dlužníku zemědělci exekuci vůbec, nepřijme-li je, musí si dáti líbiti odklad exekuce
(Rozh. ze dne 17. ledna 1935, R I 1538/34.) Návrhu dlužníků na odklad exekuce vnucenou dražbou nemovitosti podle § 1 zákona ze dne 24. února 1934 čís. 33 sb. z. a n. prvý soud nevyhověl vzav za prokázáno, že dlužníci, třebaže nemohou zaplatiti celou vymáhanou pohledávku najednou, jsou schopni platiti bez ohrožení řádného provozu svého zemědělského podniku. Rekursní soud odložil exekuci do 31. prosince 1934. Důvody: Z materiálií k zákonu ze dne 24. února 1934 čís. 33 sb. z. a n. vyplývá, že sej dobrodiní zákona nemělo dostati zemědělcům, kteří ho nepotřebují, poněvadž mohou platiti, ale neplatí z jiných důvodů, než pro nepříznivé hospodářské poměry. To je zřejmo z ustanovení § 7 b) cit. zák., které předpokládá možnost zaplacení celého dluhu, nikoliv však možnost platiti dluh ve splátkách. Takováto možnost je tak častá, že by se tím stalo celé uvedené zákonné ustanovení téměř ilusorní. V souzeném případě nemůže povinná vymáhanou pohledávku zaplatiti a jest proto odklad exekuce podle zákona ze dne 24. února 1934 čís. 33 sb. z. a n. odůvodněn.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a prvému soudu uložil, aby po doplnění řízení o návrhu dlužníků na odklad exekuce znovu rozhodl.
Důvody:
V § 7 lit. a) zákona čís. 33/34 sb. z. a n. se stanoví, že se návrhu na odklad exekuce nemá vyhověti, zjistí-li se, že dlužník zemědělec neplatí, ač by platiti mohl bez ohrožení řádného provozování svého zemědělského podniku. Poněvadž tento doslov zákona připouští výklad nejen, že ochrana zákona nemá býti přiznána dlužníku zemědělci, který nezaplatí, ač by zaplatiti mohl«, nýbrž i, že ochrany není účasten dlužník, »který nesplácí, ač by spláceti mohl«, jest při výkladu tohoto ustanovení zákona vycházeti ze zásady, jež vyplývá z jeho doslovu a je zřejmá z důvodové zprávy tisk čís. 2500 poslanecké sněmovny, že má býti chráněn poctivý dlužník zemědělec, který podle svých platebních možností jest ochoten platiti a platí tolik, kolik je mu možno, tedy skutečně dluh splácí. Vymáhající věřitel ovšem není povinen podle ustanovení § 1415 obč. zák. přijmouti částečné placení, ale přijme-li je, má to v zápětí, že nemůže vésti proti poctivému dlužníku zemědělci exekuci, a nepřijme-li je, musí si dáti líbiti odklad exekuce. Poněvadž v projednávaném případě dlužník prohlásil, že je ochoten koncem června 1934 částku 3000 Kč splatiti a zbytek dlužné pohledávky může splatiti po žních, a vymáhající věřitel se o této nabídce dlužníkově nevyjádřil, ač jest to pro rozhodnutí o návrhu dlužníků na odklad exekuce ve smyslu hořejších vývodů zapotřebí, nezbylo než napadené usnesení a usnesení soudu prvé stolice zrušiti a doplnění ve zmíněném směru naříditi.

Citace:

č. 14094. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 64-65.