Čís. 1127.
Vrácením pozbývá moci veřejné listiny pouze snímek notářského spisu
(§ 101, odstavec druhý, not. ř.) nikoli též sám notářský spis.
Na základě pouhého, byť i ověřeného opisu snímku notářského spisu nelze povoliti knihovní vklad.
Záznam knihovních práv na základě notářského spisu jest vyloučen.

(Rozh. ze dne 12. července 1921, R I 874/21.)
Knihovní soud vyhověl žádosti, by na základě opisu snímku
notářského spisu, kterýžto snímek byl již dříve notáři vrácen, zaznamenalo
se právo vlastnické. Rekursní soud zamítl knihovní žádost. Důvody: Listinou, na základě které povolen byl záznam práva vlastnického,
je notářsky ověřený opis snímku notářského spisu ze dne 3. prosince 1919,
který byl zřízen o svatební smlouvě mezi manžely. Tento notářský spis,
jakož i jeho ví hotovení, dle zákona vydané, jest veřejnou listinou dle § 2 not. ř. a § 33 lit. a) knih. zák. a může se dle posléz uvedeného ustanovení
státi podle něho knihovní vklad. Dle § 87 knih. zák. musí býti listiny, podle
nichž se má státi knihovní zápis, předloženy v prvopisu; při notářských
spisech rozumí se tím jeho vyhotovení, vyhovující předpisu notářského
řádu; ověřený opis notářského spisu nestačí. Jak výše uvedeno, byl ku
knihovní žádosti připojen pouze opis snímku notářského spisu; snímek
sám nemohl býti předložen, poněvadž dle potvrzení notářova ze dne
10. června 1920, na opisu snímku se nalézajícího, byl snímek vrácen a
pozbyl platnosti veřejné listiny, což žadatelka sama v žádosti uvádí.
Pozbyl-li však notářský spis platnosti veřejné listiny, nelze na základě
smlouvy, spisem tím osvědčené, povoliti knihovní zápis, a to ani vklad
ani záznam, poněvadž dle § 26 knih. zák. může býti povolen vklad a
záznam jen na základě listin, jež byly vyhotoveny ve formě, k platnosti
jich předepsané. Dle § 1 lit. b) zákona ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. z. vyžaduje se k platnosti postupní smlouvy mezi manžely notářského spisu. Poněvadž zde není této zákonné náležitosti vzhledem k tomu, že
notářský spis pozbyl platnosti listiny veřejné, jest zamítnutí žádosti odůvodněno předpisem § 26 knih. zák.,
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurs není odůvodněn a lze v celku poukázati na správné odůvodnění usnesení rekursního soudu, pokud jest obsaženo v prvním odstavci
jeho důvodu. Nesprávná jest však argumentace obsažená v dalším odstavci, pokud se odvozuje zamítací důvod také z okolnosti, že notářský
spis pozbyl platnosti veřejné listiny, neboť názor ten odporuje věci i zákonu. Vrácením snímku ze spisu, notářského pozbyl dle § 101 not. řádu jen
snímek moci veřejné listiny, nikoli však také notářský spis platnosti veřejné
listiny, a poukazuje se v té příčině na §§ 91 a násl. not. řádu, které obsahují
podrobné předpisy o tom, kterým osobám mohou býti vydávány snímky
ze spisů notářských a za kterých podmínek a opatrností muže býti určité
osobě vydán snímek nový. V daném případě jde o smlouvu mezi manžely,
k jejíž platnosti vyžaduje se dle § 1 zákona ze dne 25. července 1871,
čís. 76 ř. zák.
forma notářského spisu a na základě snímku z notářského
spisu mohlo býti žádáno jen o vklad knihovních práv z notářského spisu
pro stěžovatelku plynoucích. Záznam těchto knihovních práv byl však
dle tohoto notářského spisu vůbec vyloučen (§§ 3538 knihovního zákona). Podmínkou vkladu těchto knihovních práv bylo však, by snímek
ze spisu notářského byl k žádosti přiložen v prvopisu (§§ 31, 33 a) a 87 knih. zák.). Na základě pouhých, byť i ověřených opisů knihovní zápis
povoliti nelze a § 88 knih. zákona předpisuje, v kterých případech lze
žádost, pouhými opisy doloženou, k zajištění knihovního pořadí knihovně
poznamenati »až do dojití prvopisu«. O takový případ však nejde a zamítán důvod spočívá správně jedině v tom, že, nehledě ani k tomu, že
mohlo býti žádáno jedině o vklad v žádosti uvedených práv, nebyl k žádosti v prvopisu předložen snímek z notářského spisu, vyhovující předpisům oddílu IV. not. řádu. Tím vyvráceny jsou zároveň vývody dovolacího rekursu a v něm obsažený zřejmě nesprávný náhled, že notářský
spis, i když pozbyl platnosti veřejné listiny, zůstává v platnosti jako listina soukromá.
Citace:
ŠAUER, L.. Konference mezinárodních studií v Praze 1938. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1938, svazek/ročník 77, číslo/sešit 5, s. 351-354.