Čís. 14528.

K § 523 obč. z.
Majitel autodrožky není oprávněn užívati cizího pozemku bez svolení jeho vlastníka, i když správní úřad, uděluje koncesi, určil mu pozemek ten jako stanoviště.
(Rozh. ze dne 13. září 1935, Rv II 817/33.)
Žalující strana domáhá se určení, že její vlastnické právo k železničnímu pozemku jest neobmezené, že žalovanému nepřísluší právo užívati pozemku toho za stanoviště pro vozidlo a že jest povinen zdržeti se jeho užívání. Proti žalobě namítl žalovaný jednak, že pozemku používá z příkazu lázeňského inspektora a jednak, že jednal se souhlasem žalující, jejž spatřuje v tom, že plán o rozestavení autodopravců před nádražím vypracovaný lázeňským inspektorátem byl vyvěšen na nádraží žalující strany. Prvý soud žalobu pro tentokráte zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o žalobu zápůrčí podle § 523 obč. z. Neobmezené vlastnictví žalující strany není sporné a ze zjištění nižších soudů plyne, že žalovaný rušil svým jednáním vlastnictví žalující strany. Zápůrčí žaloba slouží netoliko k obhájení vlastnictví proti osobování si jiných práv, nýbrž i k zamezení každého bezprávného zásahu v obor vlastnický, který se děje jiným způsobem, než zadržováním věci. Tak jest vykládati výraz »osobuje si« (srv. rozh. 1872, 2032, 3474, 3478, 5546, 10653 sb. n. s.). Žalovaný dovozuje oprávněnost svého jednání jednak z příkazu lázeňského inspektora v L., jednak ze souhlasu žalující strany projeveného tím, že plán o rozestavení autodopravců před nádražím, vypracovaný lázeňským inspektorátem, byl vyvěšen na nádraží žalující strany. Avšak první okolnost nemá právního významu, neboť správní úřad, uděluje někomu koncesi, nemůže zatížiti soukromé vlastnictví jiného. Mohl žalovanému určiti stanoviště, avšak tím ho nezprostil povinnosti zjednati si souhlas vlastníka pozemku. Správní úřad nemůže míti ani vůli ani moc zmocniti neb oprávniti podnik k materielnímu porušení soukromého práva (Unger, Handeln auf eigene Gefahr 11). Proto jest nerozhodné, že lázeňský inspektor trval na svém příkazu, když žalovaný po vyzvání žalující strany prohlásil, že nebude jezditi k nádraží. Nebylo ani třeba zjišťovat, zdali lázeňský inspektor právem vykonává policejní moc v L. Žalovaný netvrdil, že žalující strana výslovně projevila souhlas, aby užíval jejího pozemku. Žalující strana mohla souhlas, který snad byl projeven poznačením místa v plánku, kde která auta mají státi, kdykoliv odvolati, což také učinila žádajíc placení nájemného za místo a příspěvku na udržování příjezdné silnice. Trvalý závazek trpěti užívání pozemku žalovaným v onom projevu shledati nelze (§ 863 obč. z.).

Citace:

Čís. 14528.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 596-597.