Čís. 14724.

Význam poznámky vykonatelnosti vymáhané pohledávky pro exekuci nucenou dražbou nemovitosti.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1935, R II 526/35.)
Prvý soud povolil vymáhajícímu věřiteli Pavlu D-ovi proti povinné k vydobytí pohledávky 100000 R. M. exekuci nucenou dražbou nemovitosti a to podle vykonatelného notářského spisu ze dne 30. listopadu 1933, listiny o zřízení zástavy ze dne 5. března 1931 a usnesení krajského soudu v O. ze dne 26. srpna 1934. Rekursní soud usnesením ze dne 23. srpna 1935 návrhu nevyhověl. Důvody: Exekučním titulem jest notářský spis ze dne 30. listopadu 1933, dle něhož pohledávka 100000 R. M. jest podle § 3 not. ř. ihned vykonatelná. O době plnění, která podle § 3 odst. 1 not. ř. musí ve spise notářském přesně býti udána, stanoví postupní listina ze dne 22. května 1931, na kterou notářský spis poukazuje, že dlužníci se zavazují zaplatiti zápůjčku rukou společnou a nedílnou po jednoroční výpovědi. Čas plnění po případě doba splatnosti není tedy v tomto notářském spise kalendářně přesně udána a tento údaj scházející není nahrazen doložkou vykonatelnosti, která má pouze ten význam, že lze bez předchozí žaloby na základě této listiny žádati u soudu za exekuci, jakmile jsou podle obsahu listiny podmínky vykonatelnosti splněny. § 3 odst. 2 not. ř. vyžaduje výslovně, by, závisí-li závazek na tom, že nastala podmínka nebo doba, která není podle kalendáře ustanovena, byla tato okolnost veřejnou listinou prokázána. Totéž požaduje na průkaz splatnosti pohledávky také § 7 ex. ř. Tento důkaz splatnosti pohledávky měl tedy provésti vymáhající věřitel a tu právem namítá stěžovatel, že tento důkaz, totiž veřejnou nebo veřejně ověřenou listinou proveden nebyl. Navržená exekuce byla tedy neprávem povolena.
Nejvyšší soud uložil rekursnímu soudu nové rozhodnuti.
Důvody:
Rekursní soud vyhověl rekursu strany povinné a zamítl návrh vymáhajícího věřitele na povolení exekuce nucenou dražbou nemovitostí vl. čís. 120 a 241 katastrálního území k vydobytí pohledávky z vykonatelného notářského spisu ze dne 30. listopadu 1933 a dalších listin shora naznačených v částce 100000 R. M. = 961750 Kč s přísl. jediné z toho důvodu, že nebylo podle § 3 odst. 2 not. ř. a § 7 ex. ř. veřejnými nebo veřejně ověřenými listinami prokázáno, že nastaly skutečnosti, které jsou podle obsahu zmínění postupní listiny rozhodné pro dospělost vymáhané pohledávky. Usnesením krajského soudu v O. ze dne 25. srpna 1934 byla však vymáhajícímu věřiteli Pavlu Dr. proti týmž povinným na základě týchž listin povolena exekuce poznámkou vykonatelnosti téže vymáhané pohledávky na nemovitostech vl. čís. 120 a 241 a tato poznámka byla také dne 12. září 1934 a dne 2. srpna 1934 v těchto knihovních vložkách provedena. Vymáhající věřitel tyto okolnosti v nynější své exekuční žádosti uvedl a ověřeným opisem usnesení krajského soudu v O. ze dne 25. srpna 1934 i knihovními výpisy o vložkách čís. 120 a 421 v O. ze dne 12. února 1935 — tedy veřejnými listinami k exekuční žádosti připojenými — prokázal. Bylo tedy o vykonatelnosti pohledávky, k jejímuž vydobytí se nyní navrhuje exekuce nucenou dražbou týchž nemovitostí, již mezi týmiž stranami rozhodnuto v exekuční věci, v níž bylo vydáno usnesení krajského soudu v O. ze dne 25. srpna 1934 a nelze proto nyní otázku tu na základě obsahu téhož notářského spisu ze dne 30. listopadu 1933 jakožto exekučního titulu znovu řešiti, jak to učinil rekursní soud.

Citace:

Čís. 14585.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 659-660.