Čís. 14517.

Domáhá-li se někdo konfesorní žalobou podle § 523 obč. zák. také knihovního vkladu vydržené polní služebnosti (§§ 481 a 1498 obč. zák.), musí žalovati všechny spoluvlastníky služebného pozemku.
(Rozh. ze dne 12. září 1935, R I 802/35.)
Srov. rozh. čís. 8673 sb. n. s.
Žalobci tvrdí, že vydrželi užíváním déle než 30letým služebnost pastvy dobytka na cestě, jejíž spoluvlastníky a faktickými držiteli jsou též žalovaní. Prvý soud zamítl žalobu proto, že nebyli žalováni všichni spoluvlastníci. Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí. Důvody: Podle rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 8673 sb. n. s. lze žalobu konfesorní (uznávací) podle § 523 obč. zák. při služebnosti pozemkové podati nejen proti vlastníku služebného pozemku, nýbrž proti každému, kdo právo služebnosti ruší anebo obmezuje, kterážto právní věta je tam podrobně probrána a odůvodněna. Připouští-li se žaloba konfesorní proti každému, kdo právo služebnosti ruší nebo obmezuje, není zajisté překážky, aby byla žaloba taková přípustna jenom proti těm ze spoluvlastníků služebného pozemku, kteří si proti žalobcům počínají uvedeným způsobem. Otázku, zda by bylo lze navrhovaný rozsudek knihovně provésti, když by pouze žalovaní spoluvlastníci byli nuceni svoliti ke vkladu služebnosti pastvy, bude lze řešiti teprve při vyřizování dotyčného exekučního návrhu. Žaloba je tedy přípustna i pouze proti některým spoluvlastníkům. Pro nedostatek skutkového zjištění nemohl však odvolací soud rozhodnouti konečným způsobem.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové rozhodnutí o odvolání.
Důvody:
Jde o žalobu uznávací (konfesorní) podle § 523 obč. zák. Žalobci tvrdí, že vydrželi užíváním déle než 30letým služebnost pastvy dobytka na cestě, jejíž spoluvlastníky a faktickými držiteli jsou též žalovaní vedle dalších dvou spoluvlastníků. Kdežto prvý soud zamítl žalobu proto, že nejsou žalováni všichni spoluvlastníci, usoudil odvolací soud, odvolávaje se na rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 8673 sb. n. s., že žaloba je opodstatněna i jen proti žalovaným spoluvlastníkům. Ve zmíněném rozhodnutí je však výslovně uvedeno, že, domáhá-li se žalobce, který vydržel služebnost, knihovního vkladu služebnosti (o což nešlo v případě uvedeného rozhodnutí, ale jde v souzeném případě), musí žalovati knihovního vlastníka věci služebné. Spoluvlastníky služebního pozemku jsou nejen žalovaní, ale také dva jiní, každý čtvrtinou. Vlastníkem věci služebné nejsou však jen spoluvlastníci ideální polovice, tedy žalovaní. Předpis § 485 obč. z. ustanovuje, že služebnosti jsou nedílné a nelze jich nabýti k ideální části pozemku služebního, ani ve prospěch části pozemku panujícího. Žalováni měli tedy býti i další dva spoluvlastníci, neboť služebnost vykonávaná na cizím pozemku postihuje všechny jeho spoluvlastníky (§ 11 čís. 1 c. ř. s., §§ 12 a 21 knih. zák.). Podle § 481 obč. zák. lze věcného práva služebnosti k věcem, které jsou zapsány ve veřejných knihách, nabyti toliko zápisem do nich, takže podle § 1498 obč. z. nutno domáhati se přiznání práva a jeho knihovního vkladu »proti dosavadnímu vlastníku«, tedy — je-li několik spoluvlastníků, proti všem.

Citace:

Čís. 14517.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 584-585.