Čís. 14474.

Nabyla-li obmyšlená osoba nároku ze smlouvy o životním pojištění teprve, když nastala pojistná příhoda, může použíti práva daného jí § 26 zák. o poj. smlouvě a zaplatiti zároveň dospělou splátku pojistného s účinkem v ustanovení tom uvedeným. Jakmile nastala pojistná příhoda, střetl se závazek obmyšlené osoby zaplatiti pojistnou premii se závazkem pojišťovny zaplatiti pojistnou náhradu.
(Rozh. ze dne 22. června 1935, Rv I 1456/33.)
Manžel žalobkyně uzavřel se žalovanou ve prospěch žalobkyně smlouvu pojišťovací na život a zavázal se platiti čtvrtletní pojistné premie počínajíc dnem 1. prosince 1930. Premie splatná dne 1. června 1931 nebyla zaplacena. Pojistník zemřel dne 24. června 1931. Žalobou domáhá se žalobkyně vyplacení pojistného. Prvý soud žalobě nevyhověl. Důvody: Podle § 5 bod 3 všeobecných pojišťovacích podmínek jest oprávněn pojištěný zaplatiti pojišťovací premii v 90denní dodatečné lhůtě jen v druhém a následujících rocích. Pojistník byl tedy s placením premií v prodlení. Pokud jde o názor, že žalovaná nemohla odstoupiti od smlouvy, když již pojistný případ nastal, ustanovuje § 5 bod 2 všeob. pojišť. podmínek, že žalovaná má právo, když pojištěnec první premii anebo premii prvního roku včas nezaplatil, do té doby, kdy bylo zaplaceno, odstoupiti od smlouvy bez výpovědi. Toto ustanovení nelze vyložiti jinak, než, že oprávnění pojišťovny k odstoupení od smlouvy se týká všech premií, které mají býti zaplaceny v prvním roce pojištění (§ 914 všeob. obč. zák.). Žalovaná odstoupila od smlouvy dopisem z 26. června 1931, tedy ještě před tím, než nastal pojistný případ, neboť oznámení má význam jen deklaratorní. Zanikla tedy pojišťovací smlouva ještě před vznikem pojistného případu a byla proto žalovaná oprávněna odepříti výplatu pojištěné částky. Jinak žalobkyně dostála své povinnosti podle § 13 všeob. poj. podmínek a oznámila ve třídenní lhůtě úmrtí svého manžela žalované. K zamítnutí žaloby však stačilo, že žalovaná byla oprávněna odstoupiti od smlouvy. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Žalovaná dopisem ze dne 26. června 1931 oznámila žatobkyni, že dnem 1. června 1931 smlouvu pojišťovací stornovala. Žalobkyně své povinnosti plynoucí pro ni z ustanovení § 13 pojišťovacích podmínek dostála, a úmrtí svého manžela ve 3denní lhůtě pojišťovně hlásila. Podle § 5 bod 2 pojišťovacích podmínek pojišťovna má právo, když pojištěnec premie prvého roku včas nezaplatí, odstoupiti od smlouvy bez výpovědi do té doby, kdy bylo zaplaceno. Prvý soud má za to, že žalovaná odstoupila od smlouvy ještě před tím, než nastal pojistný případ t. j. 1. červnem 1931, ježto označení odstupu od smlouvy má význam jen deklaratorní. Avšak odporovalo by zásadě poctivého styku, kdyby pojišťovna mohla odstoupiti od smlouvy ještě po té, když již nastala pojistná událost. Pojišťovna má ovšem podle § 5 bod 2 všeobecných podmínek možnost odstoupiti jednostranně od smlouvy bez výpovědi v případě, že premie nebyly v prvém pojišťovacím roce včas zaplaceny, pokud zaplacení nebylo uskutečněno, avšak takový projev odstupu musí se státi dříve, než nastala pojistná událost, a nestačí jednostranná vůle pojišťovny smlouvu zrušiti bez projevu vůle té vůči pojistníkovi nebo vůči obmyšlené osobě. Odvolací soud poukazuje ve směru tom na bližší odůvodnění obsažené v rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 11532 sb. n. s. Žalovaná odstoupila od smlouvy teprve dopisem ze dne 26. června 1931, kdežto pojistná událost nastala již úmrtím pojistníka dne 24. června 1931, takže k odstoupení od pojišťovací smlouvy nedošlo. Poněvadž pak žalobkyně žalobní prosbu obmezila o premii splatnou dne 1. června 1931, nemůže žalovaná ani z tohoto důvodu odpírati žalobkyni výplatu pojistného. Že z důvodů nevyhovění § 13 všeobecných podmínek nemůže pojišťovna odpírati výplatu pojistného, dovodil již správně prvý soud a že by pojistník jednal nepoctivě, bylo vyvráceno. Je tedy žalobní nárok svým důvodem po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka vyvozuje ztrátu nároku žalobkyně na pojištěný peníz ze skutečností, že žalobkyně nepoužila práva daného jí § 26 zákona o smlouvě pojišťovací ze dne 23. prosince 1917 č. 501 ř. z. a nezaplatila třetí splátku pojistného, splatnou dne 1. června 1931, což mohla učiniti jako obmyšlená osoba i po smrti pojistníkově. Nabyla-li však žalobkyně v důsledku ustanovení § 10, první odstavec všeobecných pojišťovacích podmínek, jenž odpovídá předpisu § 132, první odstavec zákona o smlouvě pojišťovací, jako obmyšlená osoba nárok z pojišťovací smlouvy teprve, když nastala pojistná příhoda, mohla použíti zmíněného práva, které ji poskytuje § 26 zákona o smlouvě pojišťovací, a zaplatiti s účinkem tam uvedeným dlužnou splátku pojistného v důsledku toho až od tohoto okamžiku. I kdyby se na toto právo obmyšlené osoby pohlíželo jako na závazek, střetl se tímto okamžikem se vzájemnou pohledávkou žalobkyně proti žalované pojišťovně na vyplacení pojistné náhrady. Od této doby, tedy od 24. června 1931 účinkuje vzájemné započtení (§ 1438), které žalobkyně projevila ve sporu tím, že obmezila v přípravném spise ze dne 26. února 1932 žalobní žádost o tuto splátku pojistné premie. Tímto započtením a tudíž srážkou premiové splátky z plnění, k němuž jest pojišťovna zavázána na základě téže pojišťovací smlouvy — což odpovídá ostatně opatření, jež může podle § 27 zákona o smlouvě pojišťovací učiniti pojišťovna — nastalo vyrovnání této premiové splátky. Zrušení pojišťovací smlouvy dopisem žalované pojišťovny 26. června 1931 se proto nestalo před zaplacením dlužné premiové splátky. Nebyla tedy žalovaná pojišťovna oprávněna podle § 5 odst. 2 všeobecných pojišťovacích podmínek zrušiti smlouvu pojiťovací beze vší výpovědi.

Citace:

č. 8910. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 586-586.