Čís. 14244.

Na základě smluvního závazku zapraviti poplatky z převodu, nelze se domáhati i náhrady toho, co bylo složeno na poplatky v upouštěcím řízeni, neprokázal-li žalobce, že poplatky byly příslušným finančním úřadem pravoplatně vyměřeny a že použil přípustných opravných prostředků proti vyměření těchto poplatků.
(Rozh. ze dne 15. března 1935, Rv I 887/34.)
Žalobkyně domáhá se na žalovaném zaplacení převodních poplatků z inventáře a z řepní smlouvy ve výši 69730 Kč, tvrdíc, že se žalovaný smluvně zavázal tyto poplatky zaplatiti, že, však je zaň zaplatila v upouštěcím řízení, čímž i jej zprostila škod a nepříjemností hrozících mu z trestního řízení důchodkového. Nižší soudy vyhověly žalobě jen do částky 44525 Kč, jinak žalobu zamítly.
Nejvyšší soud k dovolání žalovaného změnil rozsudek odvolacího soudu a zamítl žalobu i co do zbytku.
Důvody:
Jde o žalobu z důvodu § 1042 obč. zák. a žalobkyně měla prokázali, že zaplatila za žalovaného převodní poplatky, které se on smluvně zavázal zaplatiti. Žalobkyně uvedla, že zaplatila poplatky, o něž jde, v upouštěcím řízení jako zkrácené poplatky převodní, avšak neprokázala, že ony poplatky byly pravoplatně příslušným úřadem finančním vyměřeny a že použila přípustných opravných prostředků proti výměře těchto poplatků. Částka 1440000 Kč, kterou žalobkyně dle svého tvrzeni v upouštěcím řízení složila, jest ve smyslu § 541 důchod. trest. zákona trestem (»Strafbetrag«), který zaplatila za tím účelem, aby bylo upuštěno od dalšího trestního řízení, vzdávajíc se každého dalšího hájení, tedy aniž bylo podle zákoných předpisů rozhodnuto, zda byl vůbec spáchán důchodkový přestupek a zda a jaké poplatky se z právního jednání, o které šlo, vyměřují. I když se v protokole ze dne 1. prosince 1930 činí zmínka také o kupujících a tedy i o žalovaném, s nímž ale v tomto směru jednáno nebylo a že totiž se i proti nim od dalšího řízení upouští, a i když v oné žalobkyní složené pokutě zahrnuty jsou též zkrácené poplatky z řepních smluv a z prodeje inventáře a zásob, nevychází z toho ještě, že žalobkyně, platíc uvedenou dobrovolnou pokutu, platila tím též poplatky, které z onoho právního jednání by skutečně bylo povinností a to zejména co se týče žalovaného platiti, neboť ona vzdala se práva každého dalšího hájení, tedy práva na námitky proti názoru finančních úřadů, které by dle zákonných předpisů mohly býti vzneseny, pokud jde o otázku, zda a jaké převodní poplatky placeny býti mají z řepních smluv a z prodeje inventáře a zásob, o které-právě šlo. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částek, připadajících na zaplacení zkrácených poplatků z řepních smluv a z prodeje inventáře a zásob, kteréžto poplatky smluvně se zavázal nésti žalovaný. Avšak žalobkyně platíc dobrovolnou pokutu (Strafbetrag) dle § 541 trest. důch. zák., i když byly v ní zahrnuty poplatky, neplatila tím podle zákona ony poplatky z uvedených právních jednání, neboť žádné takové poplatky příslušnými úřady vyměřeny nebyly a o jich vyměření nebyl vydán příslušným úřadem žádný platební rozkaz, proti němuž by bylo možno se brániti prostředky zákonem stanovenými. Šlo tu jen o dobrovolnou pokutu, kterou žalobkyně složila, vzdavši se současně každého dalšího hájení. Takové vzdání mohla žalobkyně učiní ti sice za sebe, ne však, když jeho souhlas se složením zmíněné dobrovolné pokuty a vzdáním se dalšího hájení si nezabezpečila, s účinkem pro žalovaného. Poněvadž podle toho žalobkyně nezaplatila požadované částky za žalovaného (§ 1042 obč. zák.), nýbrž je platila jen sama za sebe jako dobrovolnou bez účasti a souhlasu žalovaného ujednanou pokutu, nejsou předpoklady pro nárok podle § 1042 obč. zák. dány a bylo žalobu zamítnouti.

Citace:

č. 14244. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 250-252.