Čís. 14802.

K §§ 419 I, 515 c. ř. s.
Do rozhodnutí zamítajícího návrh na opravu vyhotovení rozsudku pro nesouhlas s rozsudkem prohlášeným může býti po uplynutí odvolací lhůty podán samostatný rekurs, třebas v době doručení tohoto usnesení nebyl rozsudek dosud pravoplatný.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1935, R I 1324/35.)
Prvý soud nevyhověl návrhu žalobcovu na opravu vyhotovení rozsudku pro nesouhlas s rozsudkem prohlášeným (§ 419 I c. ř. s.). Rekursní soud odmítl samostatný rekurs do tohoto usnesení proto, že nesouhlas ten mohl býti vytýkán jedině v odvolání.
Nejvyšší soud uložil rekursnímu soudu, by o rekursu věcně rozhodl.
Důvody:
Podle důsledné judikatury nejvyššího soudu (srovn. na příklad rozhodnutí 14187, 12795, 10727 a zejména čís. 8017 sb. n. s.) může býti odložený rekurs (§ 515 s. ř. s.) podán samostatně, není-li tu již dalšího rozhodnutí, jež by bylo lze napadali. Zejména jest přípustný samostatný rekurs do usnesení, jímž návrh na opravu rozsudku byl zamítnut, nabyl-li rozsudek, jenž má býti opraven, již formálně moci práva. V době doručení napadeného usnesení prvního soudu, jímž byl návrh žalobcův na opravu vyhotovení rozsudku zamítnut — dne 9. září 1935 — nebyl sice rozsudek soudu I. stolice ještě pravoplatným, poněvadž byl doručen dne 9. srpna 1935 a nešlo o věc feriální podle § 224 c. ř. s., ale přípustnost rekursu jest posuzovali podle dne jeho podání, t. j. dne 23. září 1935 a tehdy onen rozsudek již byl v moci práva. Žalující strana mohla sice od 9. do 14. září podati ještě odvolání, ale strana nemůže býti nucena, aby jen pro možnost podati vyhrazený rekurs podávala odvolání, domnívá-li se, že dosáhne nápravy opravou rozsudku, jak to § 419 druhá věta c. ř. s. (a to i z moci úřední) ustanovuje. Mohl by dokonce nastali případ, že by strana ani pravidelné odvolání podati nemohla, protože by šla do odvolací stolice již jen s věcí bagatelní (srv. na př. rozhodnutí čís. 13921 sb. n. s. a č. 1253 sb. m. spr.) Bylo proto oprávněnému rekursu do odmítavého usnesení rekursního soudu vyhověno.

Citace:

č. 14802. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 947-948.