Čís. 14103.

Zákonným předpokladem příslušnosti osoby ke skupině § 1 čís. 6 a) zák. čís. 26/29 Sb. z. a n. není, aby osoba ta konala vyšší služby, zejména aby to byly úkony, jež konají zaměstnanci s titulemi »úředníka«, nebo by se zaměstnávala pracemi převážně duševními.
Nevyžaduje se školní vzdělání nebo dokonce odborné vzdělání a nezáleží ani na tom, že zaměstnanec není čtení a psaní znalý. K odbornému dozírání stačí odborné znalosti nabyté zkušeností po stránce technické a hospodářské dlouhým zabýváním se pracemi, na něž zaměstnanec nyní dozírá. Občasná manuelní práce nezbavuje kvalifikace § 6 a) zák. čís. 26/29 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1935, Rv II 750/34.)
Žalobce domáhá se náhrady škody (placení renty) na žalovaném proto, že nebyl přihlášen k pensijnímu pojištění, ač byl zaměstnancem podle § 1 čís. 6 a) zákona ze dne 21. února 1929 čís. 26 sb. z. a n., a ztratil tak vůči nositeli pojištění nárok na pensijní důchod. Žalobní nárok byl uznán soudy všech tří stolic důvodem po právu, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
jde s hlediska dovolacího důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s. jen o to, zda žalobce patří ke skupině osob uvedených v § 1 čís. 6 a) zákona ze dne 21. února 1929 čís. 26 sb. z. a n., podléhajících pensijnímu pojištění. Jest to otázka právní. Zákonným předpokladem příslušnosti osoby ke skupině § 1 čís. 6 a) zákona čís. 26/29 sb. z. a n. není, aby osoba ta konala vyšší služby, zejména, by to byly úkony, jež konají zaměstnanci s titulem »úředníka«, ani by se zaměstnávala pracemi převážně duševními. Prvá okolnost byla předpokladem nuceného pensijního pojištění jen v původním zákonu o pensijním pojištění ze dne 1. ledna 1906 čís. 1 ř. z. z roku 1907, jenž byl úplně změněn zákonem ze dne 5. února 1920 čís. 89 ř. z. a pak uvedeným již zákonem čís. 26/29 sb. z. a n., a tu jest posuzovati každou ze skupin § 1 čís. 1 až 6 samostatně, aniž by bylo lze souditi z předpokladů jedné skupiny na předpoklady skupiny jiné. Druhou okolnost nelze odvozovati z odstavce 2 § 1 zák. čís. 26/29 sb. z. a n., jenž předpokládá zaměstnání převážně duševními pracemi. Jde i tu o samostatné ustanovení, jež nevylučuje příslušníky skupin čís. 1 až 6 z povinného pojištění proto, že nekonají převážně duševní práce. Stačí, jsou-li příslušníky některé z Oněch skupin, a vyloučeny mohou býti z pojištění jen za předpokladů § 2 zmíněného zákona. Ke skupině § 1 čís. 6 a) zákona čís. 26/29 sb. z. a n. příslušejí zaměstnanci, již přikazují práce dělníkům anebo vykonávají odborný dozor nad nimi, aniž by se jejich práce sami zúčastnili, leč pokud toho vyžaduje jejich přikazovací nebo dozorčí činnost, Nevyžaduje se tedy školní vzdělání nebo dokonce odborné vzdělání a nezáleží proto na tom, zda zaměstnanec není čtení a psaní znalý. K odbornému dozírání stačí odborné znalosti nabyté zkušeností po stránce technické a hospodářské dlouhým zabýváním se pracemi, na něž nyní dozírá. Žalobce převážně a po dlouhá léta přikazoval čeledínům u koní a volů práci, měl právo a povinnost čeledínům rozkazovati, vydával jim krmivo přidělené mu na celý týden, vedl dozor na polní práce, sám neměl přidělené koně a vykonával též práce, které jinak vykonával po případě adjunkt na statku zaměstnaný. Tím jest splněn nejen předpoklad přikazování práce, nýbrž i předpoklad odborného dozoru, an dohled na polní práce, na 7 až 8 párů koní a na hovězí dobytek vyžaduje zřejmě odborné znalosti, a v podstatě o nic méně cennější zodpovědnost, než při dozoru na několik set párů koní, takže s obou hledisek patří ke zmíněné skupině zaměstnanců. Ani občasná manuelní spolupráce žalobcova ho nezbavuje kvalifikace zaměstnanců v § 1 čís. 6 zák. čís. 26/29 sb. z. a n. uvedených.

Citace:

č. 14103. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 76-77.