Čís. 8624.

Činovníci spolku, podstoupivší neoprávněně jménem spolku závazek, ručí věřiteli, třebas se věřitel mohl přesvědčiti, že nejsou oprávněni jednati za spolek.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1929, Rv II 321/28.)
Za pohledávku žalobcovu proti firmě H. a spol, zaručil se spořitelní a záloženský spolek v P. Záruční listinu podepsali za spolek Vojtěch M. a Alois J. Žaloba proti spolku o zaplacení dluhů firmy H. a spol. byla právoplatně zamítnuta, ježto záruční listiny nebyly řádně firemně podepsány, záruky nebyly spolkem usneseny aniž povoleny a jednání J-ovo a M-ovo nebylo spolkem dodatečně schváleno. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na Vojtěchu M-ovi a Aloisů J-ovi náhrady škody 34 393 Kč. Procesní soud prvé stolice přisoudil žalobci 11 690 Kč, odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaného, odvolání žalobcovu částečně vyhověl a přisoudil mu dalších 5 845 Kč. Důvody: Není prý správným názor první stolice, že žalující strana je na své škodě spoluvinna. Odvolání napadá tím patrně názor, že se žalující strana prohřešila tím, že, nenahlédnuvši do obchodního rejstříku a nepřesvědčivši se o tom, kdo jest k firmování spořitelního a záloženského spolku oprávněn, nepostupovala s opatrností pečlivého obchodníka. Odvolání má za to, že žalující straně nelze v tom směru nic vytýkati, poněvadž firma a obsah záručních listin nevzbuzovaly podezření a podle zásady cti a víry žalující strana mohla na ně spoléhati. Odvolání však přehlíží, že zásady náležité opatrnosti a cti a víry platí vedle sebe, že jedna druhou nevylučuje a nenahrazuje. Každý obchodník musí dbáti obou. Odvolání neuvědomuje si také správně podstatu opatrnosti. Jí jest rozuměti činnost, kterou si obchodník opatřuje podklad pro správné usuzování a jednání. Šlo o to, přesvědčiti se o správnosti záručních listin. O těchto měla si žalující strana utvořiti úsudek. Byly předmětem jejího — Čís. 8624 —
43
uvažování. Nebyly však zároveň prostředkem k tomu. Ten nutno především hledati v nahlédnutí do obchodního rejstříku. Žalující strana do něho nenahlédla. Neučinila tedy, co opatrný obchodník učiniti měl. Názor první stolice je ospravedlněný. Za to nelze odvolání nepřisvědčiti v tom, že není správným názor prvé stolice, že zavinění žalující strany je právě tak veliké, jako zavinění žalovaných. Je pravda, že žalující strana jednala lehkověrně a ledabyle. Nelze však říci, že její počínání bylo nápadně nedbalé. Přistupujíce k vydání záručních listin, měli se žalovaní přesvědčiti, je-li tu usnesení spořitelního a záloženského spolku. Toho prý tu nebylo. Ale, i kdyby byl opak pravdivým, další povinností žalovaných bylo, obeznámiti se se stanovami spořitelního a záloženského spolku a přesvědčiti se, jsou-li k podepisování listin jeho jménem oprávněni. Žalovaní to neučinili. Opak nelze tvrditi, poněvadž by se jinak musilo míti za to, že žalovaní jednali úmyslně. Žalovaní přes to vydali záruční listiny, použivše k jejich vyhotovení papíru spořitelního a záloženského spolku s jeho předtiskem a i jeho razítka. Tím neprojevili jen lehkomyslnost a nedbalost, nýbrž přímo zneužili svého postavení a své moci. Prohřešení tím větší, že tak učinili ve věci spořitelního a záloženského spolku, ústavu spravujícího cizí majetek. Žalovaní dopsali ještě žalující straně, poukazujíce při tom opětně na ručení spořitelního a záloženského spolku a ukolébávali tak žalující stranu dále v její důvěře a v jejím omylu. Za toho stavu nelze říci, že vina obou stran jest stejná. Odvolací soud má za to, že vina žalovaných je aspoň třikráte větší než vina žalující strany, že tedy činí u této 1/4 u oněch 3/4. Nesprávné je prý také, praví-li prvá stolice, že útraty sporu žalující strany se spořitelním a záloženským spolkem zavinila žalující strana sama. V tom ohledu nelze s odvoláním souhlasiti a poukazuje se na správné vývody prvé stolice, které sdílí i soud odvolací. Praví-li odvolání, že odpověď spořitelního a záloženského spolku na upomínku žalující strany neuváděla, proč spořitelní a záloženský spolek placení odpírá, je to ovšem pravda. Přes to neměla žalující strana beze všeho dalšího přikročiti k podání žaloby. Měla si vyžádati vysvětlení nebo nahlédnutí do obchodního rejstříku. To tím spíše, ana odpověď spořitelního a záloženského spolku pocházela od jeho právního zástupce a žalující strana měla si uvědomiti, že ten o věci asi uvažoval. Má-li odvoláni za to, že žalující strana mohla počítati s tím, že informace spořitelního a záloženského spolku právnímu zástupci mohla býti nesprávná, měla žalující strana počítati i s tou možností, že záruční listiny nejsou správné.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalobce a přiznal mu dalších 16 858 Kč.
Důvody:
Odvolací soud vyslovil, že žalovaní nejen že projevili lehkomyslnost a nedbalost, nýbrž že zneužili přímo svého postavení a své moci. Za tohoto stavu věci nelze mluviti o vině žalující firmy, pokud jde o její poměr k žalovaným. Tito nemohou právem namítati, že bylo povinností žalující firmy jím nevěřiti a přesvědčiti se o nedostatku jich oprávněni jednati za spořitelní spolek, nemohou se omlouvati tím, že žalobkyně jim důvěřovala. To se příčí zásadě poctivosti a víry. Žalobkyně měla se zajisté o tom přesvědčiti, chtěla-li požadovati splnění závazku na spolku, za který jednali žalovaní, a stíhají ji následky její neopatrnosti v ten způsob, že se jí nedostane platu od spolku. Ale tím nejsou sproštěni žalovaní z povinnosti k náhradě škody způsobené žalobkyni, a to ani částečně, neboť žalující firma mohla s nimi jednati u vědomí, že jí ručí za následky vzniklé z jejich jednání, když nebyli oprávněni jednati za spolek, jehož jménem jednali (srv. § 1035 obč. zák. posl. větu). Není proto vůbec právního důvodu, by škoda byla dělena mezi strany, neboť žalovaní ručí žalobkyni nedílně celou částkou. Škodou tou jsou však i útraty sporu mezi žalobkyni a spořitelním spolkem. Především platí tu zásada shora vytčená. Žalobkyně nemohla se spokojiti s prohlášením právního zástupce, podle něhož spolek neuznal povinnosti vyplývající proň ze záručních listin, třeba nebyly podepsány předepsaným způsobem, ježto bylo možné, že spolek zavázal se k ručení jiným způsobem. Opak toho mohl býti zjištěn jen sporem. Vždyť žalovaní dosud tvrdí, že byli zmocněni spolkem k vydání záručních listin. Žalovaní byli by jistě a právem namítli proti žalobě podané před provedením sporu proti spolku, že nebylo dosud právoplatně rozhodnuto o povinnosti spolku platiti žalobkyni podle záručních listin. Tvoří proto i náklady sporu, jež žalobkyně zaplatila spolku i svému právnímu zástupci, škodu žalující firmy, kterou jsou žalovaní povinni nahraditi.

Citace:

8624. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 66-68.