Čís. 14290.

Proti výměře nebo výplatě služebních příjmů upravených vládním nařízením ze dne 5. března 1927 čís. 15 sb. z. a n. je pořad práva nepřípustný, nebyl-li dříve vyčerpán pořad stolic správních, i tehdy, vytýkal-li žalobce, že k jeho zařazení došlo již před účinností vládního nařízení ze dne 5. března 1927 čís. 15 Sb. z. a n. a směřovala-li výtka ta proti skutkovému a právnímu základu při úpravě jeho služebních příjmů podle cit. vládního nařízení.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1935, Rv II 86/34.) Podle svého přednesu byl žalobce výměrem z 3. ledna 1921 podle § 11 ř. služ. pro zřízence stát. drah s platností od 1. ledna 1921 jmenován úředníkem IX. úř. třídy s pořadím od 1. ledna 1919 do statusu lila. V úředním listě ze dne 11. srpna 1922 bylo uveřejněno rozhodnutí, že žalobce převádí se s platností od 1. ledna 1921 do státu III b) a v úř. listě z 18. června 1923 byl žalobce rovněž ze státu III b) převeden do další platové stupnice. O těchto změnách přeřazení žalobce nebyl zpraven, přes to však podal stížnost k ředitelství státních drah a k ministerstvu železnic. Když žalobci žádného vyřízení o podaných stížnostech se nedostalo, žádal dne 20. května 1931 podáním k ministerstvu železnic znova, aby byl proveden jeho převod ze státu III b) do státu III a) a poukázal při tom na podání své stížnosti. Po podání tomto byl žalobci dne 15. srpna 1931 doručen výměr ředit. stát. drah . . . . ., v němž mu bylo sděleno, že ministerstvo železnic nevyhovělo žádosti o dodatečné zařazení do státu III a), protože prý žalobce, nemaje předepsaného školního vzdělání a nepodav uspokojivého služebního výkonu, pro nepostačující znalost služ. jazyka nesplnil podmínek pro zařazení do státu III a) podle přechodních ustanovení výnosu min. železnic z 23. srpna 1921 čís. 47721. Postup železniční správy v daném případě nebyl prý správný. Žalobce byl právoplatným výměrem ze dne 3. ledna 1921 zařazen do státu III a), tím nabyl nároku na zařazení do státu III a) a jednostranným aktem želez, správy nemohlo býti toto zařazení vůbec měněno; Provedeným přeřazením uznala železniční správa, že v osobě žalobce byly dány podmínky pro přeřazení do státu III a) ve smyslu výnosu ministerstva železnic z 23. srpna 1921, čís. 47721. Tyto podmínky byly splněny, což železniční správa sama provedeným přeřazením uznala. Domáhá se proto žalobce, by bylo provedeno skutečně jeho zařazení do tohoto statusu s platností od 1. ledna 1921 a by mu byly zároveň od té doby vypláceny požitky se zařazením do tohoto statusu spojené. Nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a žalobu odmítl.
Důvody:
V souzené věci jest se především obírati otázkou, zda jsou tu předpoklady, by o žalobním nároku bylo rozhodováno pořadem práva. Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu (viz rozh. čís. 9875, 11897, 12225, 12633 sb. n. s. bylo rozhodování (judikování) c nárocích, týkajících se nesprávné výměry nebo výplaty služebních příjmů, upravených podle vládního nařízení ze dne 5. března 1927 čís. 15 sb. z. a n., přikázáno úřadům v § 70 vyjmenovaným jako úřadům správním, stejně jako u zaměstnanců státních podle § 151 platového zákona čís. 103/26 sb. z. a n. Nesprávnou výměrou jest rozuměti nejen číselný výpočet příjmů, nýbrž i použití nesprávné základny, t. j. nesprávného skutkového nebo právního podkladu při nové úpravě příjmů. Nápravy proti rozhodnutí správních úřadů o své platové úpravě může se železniční zaměstnanec domáhati pořadem práva jen, vyčerpal-li dřív pořad stolic správních, řídě se ustanovením § 70 vlád. nař. čís. 15/27 sb. z. a n. Nevymohl-li si železniční zaměstnanec konečný výrok ministerstva železnic, nepodav včas odvolání z výměru nižšího správního úřadu, jest pořad práva nepřípustný a jest celé řízení o zaměstnancově žalobě pro zmatečnost zrušiti z úřadu a žalobu odmítnouti. Dovolací soud neshledává důvodu, by se od těchto zásad v souzeném případě odchýlil, a odkazuje pro stručnost na důvody uvedených již rozhodnutí. K vývodům dovolatelovým, pokud se v nich poukazuje na nález nejvyššího správního soudu ze dne 17. září 1932 čís. 14097 (Sb. Bohuslav čís. 10010), se podotýká, že předmětem uvedeného nálezu nebyl vůbec služební poměr zaměstnance železničního, nýbrž služební poměr zaměstnance podniku »státní lesy a statky«, a že tam šlo o rozhodnutí ministerstva zemědělství o dodatečném zařádění podle služebního řádu, takže se onen nález na souzenou věc nehodí. V tomto sporu, zahájeném v listopadu 1931, se žalobce domáhá na žalovaném státu, aby provedl jeho zařádění do státu III a) s platností od 1. ledna 1921, aby mu podle toho se zpětnou platností vyměřil služební požitky odpovídající zařádění do státu III a) a aby mu zaplatil za dobu od 1. ledna 1921 až do 31. března 1931 částku 16716 Kč 60 h jako rozdíl mezi příjmy, jež obdržel, a platem, který by mu příslušel podle požadovaného zařádění. Dovolatel dovozuje, že se jeho žalobní nárok netýká převodu do nových služebních požitků podle vlád. nař. čís. 15/27 sb. z. a n., který prý byl proveden formálně správně, nýbrž že jde pouze o nárok na správné zařádění do státu III a), vzniklý již před vydáním vlád. nař. čís. 15/27 sb. z. a n. na základě výnosu ministerstva železnic ze dne 23. srpna 1921 čís. 47721. Nelze však přehlíželi, že žalobce sám uvedl již v přípravném spise, že by přirozeně bylo nutné změniti i převedení do nových služebních požitků, kdyby mu byl přiznán nárok na zařádění do státu III a). Vlastním konečným cílem žaloby jest tedy zřejmě náprava domnělé nesprávné výměry žalobcových příjmů, jež mu byly vyměřeny podle vlád. nař. čís. 15/27 sb. z. a n. Nesprávnost žalobcova dřívějšího zařádění jest ve skutečnosti vytýkána jako použití nesprávného skutkového a právního základu při nové úpravě žalobcových služebních příjmů za účinnosti vládního nařízení čís. 15/27 sb. z. a n., třebaže se žalobce prejudicielně domáhá především zařádění do státu III a) s platností od 1. ledna 1921. Tohoto cíle mohl žalobce dosáhnouti tím, kdyby se byl pořadem stolic správních podle § 70 vlád. nař. čís. 15/27 sb. z. a n. domáhal opravy nesprávné výměry svých služebních příjmů, neboť v tomto správním řízení by musila býti zároveň řešena také předurčující otázka jeho zařádění. — Pro posouzení, zda jest v tomto případě přípustný pořad práva, jest rozhodným jen uvedený konečný cíl žaloby a jemu odpovídající žalobní žádost o zaplacení rozdílu mezi platem, jaký byl žalobci vyplacen, a platem, na který si činí nárok. Ustanovení § 70 vlád. nař. čís. 15/27 sb. z. a n. — stejně jako ustanovení § 151 plat. zák. čís. 103/26 sb. z. a n. — připouští opravu nesprávně vyměřených služebních příjmů předepsaným pořadem správním a jen do jisté doby, a to v zájmu žádoucí právní jistoty. Bylo by obcházením uvedeného ustanovení a příčilo by se požadavku právní jistoty, kdyby se připustilo, aby železniční zaměstnanec, i když nepoužil stanovených tam opravných prostředků, mohl se přes to později domáhati opravy nesprávné výměry svých služebních příjmů pořadem práva. A o to právě se snaží žalobce, neboť se pokouší pod záminkou nesprávného zařádění zvrátiti svůj převod do nových služebních požitků a domoci se jeho opravy pořadem práva, ač si nevymohl konečně rozhodnuti správního úřadu ve smyslu § 70 vlád. nař. čís. 15/27 sb. z. a n. Žalobce potvrdil příjem listiny o svém převodu do nových platů dne 22. listopadu 1929, a proti tomuto rozhodnuti nepodal opravných prostředků podle § 70 uved. vlád. nařízení. Žalobcovo podáni ze dne 20. května 1931, jež bylo vyřízeno rozhodnutím ministerstva železnic ze dne 16. července 1931 čis. 31785 pers./2, nemělo nic společného se správním řízením podle § 70 vlád. nař. čis. 15/27 sb. z. a n., poněvadž nešlo o námitky proti způsobu převodu platových poměrů do nových platových předpisů. Tím, že nepoužil stanovených opravných prostředků v pořadí správním a že si nezískal konečné rozhodnuti ministerstva železnic o nároku, který jest předmětem tohoto sporu, připravil se žalobce o zákonný předpoklad, aby mohly řádné soudy o této věci rozhodovati. Není-li tu konečné rozhodnuti poslední opravné stolice správní, jest tu vyloučen pořad práva k rozhodováni o žalobním nároku a nejde tedy o pouhou jeho preklusi. Nižší soudy neměly proto rozhodovati o žalobní žádosti rozsudkem, nýbrž měly žalobu pro nepřípustnost pořadu práva odmítnouti. Rozsudky obou nižších soudů i s předcházejícím řízením jsou proto zmatečné podle § 477 čís. 6 c. ř. s., a bylo je z úřadu zrušiti a žalobu podle §§ 478, 513 c. ř. s. odmítnouti.

Citace:

č. 14290. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 306-309.