Čís. 14729.

Obmezení žalobní prosby jest částečným zpětvzetím žaloby, jež se může státi po prvním roku jen za předpokladů § 237 c. ř. s. a rovná se ve svých účincích, došlo-li k němu následkem částečného zaplacení zažalované pohledávky, formálnímu zřeknutí se nároku, o němž rozhoduje, došlo-li k obmezení na částku pod 20000 Kč podáním došlým k soudu před počátkem ústního jednání, podle § 7 a) odst. 1 j. n. samosoudce.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1935, R II 323/35.)
Žalobce obmezil písemným podáním došlým soudu téhož dne, kdy se konalo ústní jednání, ale ještě před tímto, žalobní nárok pod 20000 Kč. K ústnímu jednání dostavili se zástupci obou stran. Ve věci samé jednal tříčlenný senát. Prvý soud prohlásil na to řízení za zmatečné a postoupil věc k rozhodnutí samosoudci. Rekursní soud vyhradiv svému rozhodnutí právní moc zrušil usnesení prvého soudu a nařídil mu, by o žalobě rozhodl v tříčlenném senátě. Důvody: Podle § 7 a) j. n. rozhoduje u sborového soudu v rozepřích o právech majetkových, náležejících před sborové soudy prvé stolice samosoudce tenkráte, když předmět sporu nečiní víc než 20000 Kč nebo když se obmezí na tuto nebo nižší částku. Žalobce v přípravném spisu, podaném na soud po nařízení ústního jednání, avšak před počátkem ústního jednání, omezil žalobní žádost na 17000 Kč. Tím však ještě nebyl žalobní nárok obmezen na uvedenou částku před začátkem ústního jednání, jak prvý soud mylně předpokládá. Neboť přípravný spis při zásadě ústnosti jednání není ještě přednesem strany, není předmětem rozhodování, nýbrž slouží k informaci a přípravě ústního jednání. Jen to, co bylo ústně předneseno při ústním jednání, může sloužiti za podklad soudního spisu, a jest procesním materiálem. Obsah přípravného spisu, tedy také obmezení žalobní žádosti, byly však předneseny teprve při ústním jednání dne 14. prosince 1933 a to nikoliv před počátkem ústního jednání. Neboť ústní jednání započalo se vyvoláním věci, na to přednesena žaloba a pak teprve byl přednesen obsah ostatních přípravných spisů, tedy též podání. Nebyl tedy splněn předpoklad § 7 a) j. n. a řízení mohlo a mělo býti dále prováděno soudem ve složení senátním přes obmezení žalobní žádosti. Není tudíž ani řízení počínajíc dnem 14. prosince 1934 senátem prováděné zmatečné, a usnesení napadené neodpovídá zákonu. Ze zákona samého nelze nikde vyčísti, že obsah přípravného spisu má za následek jiné obsazení soudu. Ani analogické použití předpisu § 237 c. ř. s. o zpětvzetí žaloby nevede k takovému závěru, že by obmezení žaloby mohlo, pokud jest tu podání, nikoliv přednes, způsobiti jiné obsazení soudu. Zpětvzetí žaloby děje se podáním, jež dlužno žalovanému doručiti, nebo děje se prohlášením při ústním jednání, a má za následek, že o žalobě má se za to, jako by nebyla vznesena, ovšem musilo by se státi bez přivolení žalovaného až do počátku prvního roku (§ 237 c. ř. s.) nebo při prvním roku, jestliže se k němu žalovaný nedostavil. Tyto případy zde nejsou, takže nelze za to míti, že žaloba ohledně částky obmezené nebyla vznesena a že tedy předmět sporu nečinil před začátkem ústního jednání 20000 Kč. Po prvním roku bylo by třeba buď vzdání se nároku (části nároku) anebo souhlasu žalovaného ku zpětvzetí žaloby (obmezení), aby zpětvzetí bylo možné a mělo účinek, že ohledně zpětvzaté části má se za to, že žaloba ohledně této části nebyla vznesena. Také tyto případy zde nenastaly a nelze proto míti za to, že před počátkem ústního jednání předmět sporu nečinil 20000 Kč.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Běží jen o otázku, zda spor má býti projednán senátem, či zda má býti projednán samosoudcem proto, že žalobce prohlásil v podání došlém na soud toho dne, kdy se konalo první ústní jednání, t. j. dne 14. prosince 1933, že obmezuje žalobu (v níž žádal zaplacení 35750 Kč) na 17750 Kč s přísl. Nejde tu tedy o otázku příslušnosti, nýbrž o otázku obsazení soudu (§ 477 čís. 2 c. ř. s. a rozhodnutí sb. n. s. 6044, 6305, 11718). Ve zmíněném podání, jímž žalobce obmezil žalobní žádost, uvedl, že mu byla žalobní pohledávka po dodané žalobě z části určitými splátkami druhé žalované zaplacena a že proto obmezuje žalobu na zbytek. Obmezení žaloby rovná se částečnému zpětvzetí a může se státi jen za předpokladu § 237 c. ř. s. (sb. n. s. čís. 8436 a 9089). Nutno tedy zkoumati, zda tu takové předpoklady byly. Po počátku prvního roku lze vzíti žalobu zpět bez přivolení žalovaného jen, zřekne-li se žalobce zároveň nároku. V obsahu zmíněného podání nelze spatřovati zřeknutí se části nároku podle § 237 odst. 1 věta 2 c. ř. s. a § 1444 obč. zák., které by mohlo vésti k částečnému rozsudku na základě vzdání se (§ 394 odst. 2 c. ř. s.), nýbrž jen prohlášení, že část nároku byla uspokojena částečným plněním dluhu (§§ 1412 a 1415 obč. zák.), že se tedy žaloba v této části stala bezpředmětnou a že žalující věřitel nežádá více než obmezenou částku (§ 405 c. ř. s.). Z toho jde, že toto obmezení, — ač není formálním vzdáním se, — je ve svých účincích úplně postaveno na roveň zřeknutí se částky žalobní pohledávky, a že se mohlo státi s plnými právními účinky i po prvním roku bez svolení žalovaného. Ježto pak obmezení prosby žalobní se rovná částečnému zpětvzetí a účinky zpětvzetí nastávají, jakmile to žalobce soudu oznámí, a nikoliv teprve doručením podání odpůrci (sb. n. s. 8629, 11934), podání pak došlo k soudu ještě před ústním jednáním a bylo převzato odpůrcem také před počátkem ústního jednání a ježto byl v době, kdy začal senát jednati, tedy při počátku ústního jednání, žalobní nárok již obmezen na sumu pod 20000 Kč, mohla býti předmětem jednání a rozhodování jen částka 17750 Kč a byla již založena působnost samosoudce (7 a) odst. 1 j. n.)

Citace:

č. 14729. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 864-866.