Čís. 14750.

K výkladu § 1 odst. (1) čís. 2 zák. čís. 26/29 Sb. z. a n. a § 1 odst. 1 lit. a) zák. čís. 89/20 Sb. z. a n.
Pojistná povinnost kancelářských zaměstnanců; pokud jí podléhají.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1935, Rv I 1028/35.)
Žalobce přednesl, že byl zaměstnán jako kancelářský úředník v cihelně žalované obce a že, ač konal práce převážně duševního rázu a podléhal proto pensijnímu pojištění, nebyl přihlášen žalovanou k pojištění: škodu, jež mu tím vzešla, vymáhá na žalované žalobou. Nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Pro spor jest rozhodné, zda žalobce podléhal pensijnímu pojištění. Ježto žalobce byl u žalované obce v její cihelně zaměstnán od 1. května 1926 do 30. září 1933, přicházejí pro jeho pens. pojištění v úvahu předpisy zákona: ze dne 16. prosince 1906 čís. 1 ř. z. z r. 1907, jeho novela ze dne 25. června 1914 čís. 138 ř. z., a doplňující doslov zákona ze dne 5. února 1920 čís. 89 sb. z. a n., platný do 31. prosince 1928 a dále zákon ze dne 21. února 1929 čís. 26 sb. z. a n., platný od 1. ledna 1929. Za platnosti dřívějších zákonů pracoval žalobce 32 měsíců, za platnosti posledního zákona čís. 26/29 sb. z. a n. 57 měsíců. Ustanovením § 1 odst. 1 čís. 2 zákona čís. 26/29 sb. z. a n. bylo rozšířeno pensijní pojištění na skupinu kancelářských zaměstnanců. Kancelářští zaměstnanci podléhají, podle tohoto zákona zásadně pojištění, i když nejsou úředníky nebo nekonají práce, které jsou průpravou k povolání úřednickému ve smyslu ustanovení čís. I. K jejich pojistné povinnosti není také — na rozdíl od dříve platného zákona — zapotřebí, aby konali kupecké nebo vyšší nekupecké služby podle zákona o soukromých zaměstnancích. Výjimka stanovena jest jen o osobách zaměstnaných čištěním, úklidem, hlášením návštěv, posílkami (mimo roznášení) cenností, rozmnožováním písemností pouze cestou chemickou neb mechanickou nebo podobnými pracemi, byť i vedle této hlavní činnosti konaly práce druhu jiného. Podle toho, jak strany nesporně vylíčily činnost žalobce, že vedl seznam dělníků, obstarával jejich přihlašování a odhlašování, že vedl v evidenci příjem a výdej zboží a vedl záznamy zboží, že v nepřítomnosti mistrově vedl dozor nad dělníky, že ojediněle vyplácel i mzdy dělníkům, jest žalobce pokládati za zaměstnance kancelářského ve smyslu § 1 odst. 1 čís. 2 zákona čís. 26/29 sb. z. a n., podléhajícího pensijní pojistné povinnosti. Ježto však žalobce za platnosti tohoto zákona čís. 26/29 sb. z. a n. nenabyl 60 pensijních měsíců (§ 16), nemůže pouze z tohoto zákona odvozovali svůj nárok na náhradu škody pro nepřihlášení k pensijnímu pojištění. Třeba proto zkoumati, zda činnost žalobcova byla toho rázu, aby podléhala pensijnímu pojištění i v době před 1. lednem 1929. Podle § 1 odst. 1 lit. a) zákona čís. 89/20 sb. z. a n. podléhali pensijní pojistné povinnosti zaměstnanci ve služebním poměru, kteří vykonávali práce převážně duševní. Pracemi převážně duševními jsou práce, při kterých podstatná část činnosti záleží v pochodech myšlenkových, které potřebují vnějšího písemného neb ústního výrazu (příkazu, disposice, prohlášení, záznamu a podobně), jen proto, aby se mohly státi zřejmými, nebo práce, při nichž podstata činnosti záleží v tvoření vlastních úsudků (srov. rozh. čís. 13676 sb. n. s.). Pro posouzení činnosti žalobcovy s tohoto hlediska schází však skutkový podklad. Soud prvé stolice uvedl v úvodu svého rozsudku jako nesporný přednes výpočet prací, které žalobce u žalované obce konal. Týž soud provedl pak o činnosti žalobcově důkazy a učinil o nich zjištění, která však nejsou dostatečně jasná, by dalo se posouditi, zda šlo při vedení seznamu dělníků, evidence příjmu a výdeje zboží, záznamech o zboží jen o konstatování pouhých skutečností a poznatků, jež získal žalobce prostými smysly a k čemuž stačil jednoduchý návod, či o činnost rázu shora naznačeného (pochody myšlenkové, tvoření samostatných úsudků).

Citace:

č. 14750. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 894-895.