Čís. 14280.

Obživnutí celé vyrovnací pohledávky nastává podle § 57 zákona ze dne 10. prosince 1914 čís. 337 ř. z. již tím, že dlužník nesplnil včas a plně potvrzené vyrovnání. Exekuční zabavení pohledávky obživlé podle § 57 vyr. ř. vztahuje se na celou pohledávku, nebyla-li exekuce obmezena na část, nebo nedal-li vyrovnací věřitel — povinný — jasně najevo ještě před jejím zabavením, že se obmezuje na její vyrovnací část
(Rozh. ze dne 30. března 1935, Rv I 823/33.)
Žalobci byla povolena dne 6. května 1931 k vydobytí pohledávky 10000 Kč exekuce zabavením a přikázáním pohledávky 2000 Kč, jíž měla firma M. a S. proti žalovanému poddlužníku Josefu K-ovi. Pohledávka tato byla před tím firmou M. a S. přihlášena ve výši 3361 Kč k vyrovnacímu řízení o jmění poddlužníka (žalovaného) a měl na ni žalovaný podle pravoplatného schváleného vyrovnání zaplatiti 40% splatných v 6 stejných tříměsíčních splátkách počínaje dnem 1. října 1930. Žalovaný vyrovnací splátky nedodržel. Žalobce domáhá se žalobou podle § 308 ex. ř. na žalovaném zaplacení celé zabavené a přikázané pohledávky po obmezení ve výši 2336 Kč. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud k odvolání žalovaného změnil rozsudek prvého soudu a žalobu zamítl z těchto důvodů: Usnesením příkazním ze dne 6. května 1931 přikázána byla žalobci pohledávka firmy M. a S. proti žalovanému Josefu K-ovi. Pohledávka ta v době přikázání činila 40% původní pohledávky, činící 3361 Kč, ježto Josef K. podle pravoplatně schváleného vyrovnání měl svým věřitelům zaplatiti jen těchto 40%. Pouze tato pohledávka byla žalobci přikázána a jedině tuto pohledávku mohl žalobce na žalovaném požadovati. S pohledávkou ovšem spojen byl nárok firmy M. a S. požadovati na žalovaném zaplacení i dalších 60% v případě, když by žalovaný vyrovnací splátky nedodržel. Soud odvolací nesdílí názor prvého soudu, že obživnutí celé pohledávky v době platnosti § 57 bývalého vyrovnacího řádu podle zákona ze dne 26. dubna 1923 čís. 99 sb. z. a n. nastává již tím ,že splátky pravoplatně schváleného vyrovnání nebyly dodrženy, nýbrž má za to, že toto obživnutí předpokládá určitou činnost vymáhajícího věřitele a že vymáhající věřitel se může zajisté svého nároku na požadování dalších 60% vzdáti. Tím, že jemu sporná pohledávka byla přikázána k vybrání, nenabyl žalobce ještě oprávnění žalovati na obživnutí celé pohledávky, ježto neměl zabaven nárok na obživnutí celé pohledávky.
Nejvyšší soud k dovolání žalobcovu zrušil rozsudek odvolacího soudu, jemuž uložil nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
V souzeném případě jest použiti vzhledem k čl. X (3) zákona ze dne 27. března 1931 čís. 64 sb. z. a n. předpisů starého vyrovnacího řádu (uvedeného v platnost cís. nařízením ze dne 10. prosince 1914 čís. 337 ř. z.), podle jehož § 57 v doslovu článku III zákona ze dne 26. dubna 1923 čís. 99 sb. z. a n. nastává zmatečnost vyrovnání, nesplní-li dlužník včas a plně potvrzené vyrovnání. Účinky zmatečnosti, jimiž se zrušuje sleva, vyrovnáním poskytnutá, nastávají samy sebou mocí zákonného ustanovení (srov. rozh. 4768, 6139, 6663 a j. sb. n. s.). Ze zjištěného děje, nevyvráceného v opravném řízení, plyne, že v době zabavení a, přikázání pohledávky, která je předmětem sporu, byly již splatný tři vyrovnací splátky, že však jich žalovaný do té doby nezaplatil. Nesplnil tedy vyrovnání včas. a úplně, a nastalo již tím obživnutí celé pohledávky. Zabavení a přikázání k vybrání zasáhlo tudíž pohledávku v tomto právním stavu, což znamená, nebylo-li omezeno na její část, v celé její výši. a vymáhající věřitel tedy doručením zápovědi poddlužníku dne 7. května 1931 nabyl zástavního práva na celé zabavené pohledávce. Usnesením krajského soudu v Ch. ze dne 6. května 1931 zabaven byl pro vykonatelné pohledávání žalobce 10000 Kč s přísl. ve smyslu exekučního návrhu nárok příslušející povinné straně proti žalovanému jako poddlužníku z částky 2000 Kč a takto zabavený nárok tedy byl přikázán k vybrání usnesením okresního soudu v P. ze dne 13. května 1931. V tom nelze viděti, že se vztahovalo zabavení a přikázání jen k části pohledávky, neboť číselné vyznačení není určité, nevylučujíc vyšší částku a slovní označení »nárok« připouští výklad, jaký mu dává dovolatel, chtěje naznačiti veškerý nárok povinné strany proti žalovanému, jak tvrdil také v řízení před prvním soudem. Byť vymáhající věřiteli nevstupoval přikázáním pohledávky k vybrání v práva dlužníkova jako postupník (rozh. čís. 5169 sb. n. s.), jest jeho zákonným zmocněncem (rozh. čís. 12968 sb. n. s.) a oprávnění jeho se podávají z §§ 308 a násl. exekučního řádu. Z ustanovení § 308 ex. ř. nelze vyvoditi, že by vymáhající věřitel v souzeném případě nebyl oprávněn uplatňovati celou obživlou pohledávku, neboť nejde o nakládání přikázanou pohledávkou samou, jak plyne z předchozích úvah. Nakládáním takovým by bylo, když by se byl obmezil jen na vyrovnací její částku. Jest sice pravda, že povinný se mohl obmeziti na tuto částku své pohledávky, avšak pouze v době před zabavením (§ 294 ex. ř.) a byl by musil svůj úmysl zřetelně projeviti (srov. rozh. čís. 4768 c. ř. s.). Pouhé trpné jeho chování, totiž, že od splatnosti první splátky (1. října 1930) práva na obživnutí neuplatnil, k tomu nestačí. Po vykonaném zabavení však mu brání v nakládání se zabavenou pohledávkou zápověď podle § 294 ex. ř.; nelze tedy ani z osoby povinného a z jeho chování vyvozovati, že by byla pohledávka v době zabavení omezena jen na vyrovnací částku. Odvolací soud, vycházeje z jiného právního hlediska, neobíral se dalším obsahem odvolání, zejména námitkou žalovaného ohledně výše dosud nezaplaceného zbytku zažalované pohledávky, takže nemohl dovolací soud rozhodnouti ve věci samé.

Citace:

č. 14280. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 293-295.