Čís. 14115.

Úprava pachtovného při zemědělských pachtech (vládní nařízeni ze dne 29. července 1933, čís. 164 Sb. z. a n.).
Měnovou doložku nelze považovati za ujednaný způsob výpočtu ceny, o němž mluví § 2 (1) vl. nař. čís. 164/33 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1935, R I 1649/34.)
Prvý soud vyhověl návrhu na úpravu pachtovného podle vládního nařízení ze dne 29. července 1933 čís. 164 sb. z. a n. s tím, že se na platy po 1. březnu 1934 vztahuje valutární doložka pachtovní smlouvy, odůvodniv tento výrok tím, že valutární doložkou měl býti chráněn propachtovatel před znehodnocením čsl. koruny, jež prý částečně nastalo zákonem ze dne 17. února 1934 čís. 25 sb. z. a n. Rekursní soud změnil v této části usnesení prvého soudu a vyslovil, že se valutární doložka pachtovní smlouvy nevztahuje ani na platy po 1. březnu 1934. Důvody: Valutární doložka pachtovní smlouvy ze dne 1. února 1930 zní: »Pro stanovení ceny pšenice rozhodná a směrodatná jest průměrná bursovní cena pšenice v den splatnosti nájmu na plodinové burse v Praze, zaznamenaná v nejnižší ceně 170 Kč za 100 kg v hodnotě dnešní valuty koruny československé k švýcarskému franku, pokud by československá valuta podstatnou deroutu utrpěla.« Účelem vládního nařízení ze dne 29. července 1933 o úpravě pachtovného při zemědělských pachtech čís. 164 sb. z. a n. bylo upraviti cenovou relaci plodin, hlavně obilnin, a to nejen tam, kde pachtovné bylo vyjádřeno v pšenici nebo v žitě, nýbrž i při pachtovném ryze peněžitém, k čemuž vedla úvaha, že i peněžité pachtovné je výsledkem kalkulace o určitém množství hlavních obilnin (pšenice nebo žita) a o ceně platné v době uzavření smlouvy. § 10 cit. vládního nařízení ustanovuje, že všechna jiná ustanovení pachtovní smlouvy zůstávají nedotknuta. Jinými ustanoveními jest rozuměti smluvní ustanovení, jež nemají za předmět to, co jest předmětem vládního nařízení. Dotčena jsou tedy ustanovení smlouvy o pachtovném a o jeho výši, neboť to jest právě předmětem vládního nařízení, které přiznává pachtýři nárok na úpravu tak, jak samo uvádí v předcházejících §§. Nemohou proto míti platnost ustanovení pachtovní smlouvy, pokud upravují výši pachtovného jinak než vládní nařízení, přizpůsobujíce ji dalším vlivům, s nimiž nařízení nepočítá a které nelze srovnati s jeho účelem, pomoci zemědělství v hospodářské krisi a odvrátiti zkázu existence, hrozící mnohému zemědělci při neupraveném pachtovném. Nelze proto vedle úpravy pachtovného podle vládního nařízení čís. 164/33 sb. z. a n. ponechati ještě regulační vliv na výši pachtovného valorisační doložce, které ostatně podle úmyslu stran vyjádřeného ve smlouvě měla platiti pro případ deruty měny, jež nenastala zák. ze dne 17. února 1934 čís. 25 sb. z. a n.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stačí poukaz k odůvodnění napadeného usnesení, k němuž se vzhledem na vývody dovolacího rekursu dodává, že měnovou doložku nelze považovati za ujednaný způsob výpočtu ceny, o němž mluví § 2 (1) vládního nařízení č. 164/33. Neboť měnovou doložkou se neurčuje způsob výpočtu, nýbrž má za účel, aby se vypočtená již cena hodnotila podle výkyvů měnových. Netřeba se zabývati otázkou, jaký vliv na platnost valorisační doložky má zákon ze dne 17. února 1934 č. 25 sb. z. a n.

Citace:

č. 14115. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 91-92.