Čís. 11300.

Pro nárok toho, kdo zaplatil dávku z majetku a z přírůstku na majetku podle zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n., za přednostu domácnosti, proti příslušníku domácnosti na poměrnou náhradu zaplacené dávky, jest pořad práva přípustný.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1931, R II 358/31.)
Žalující banka zaplatila za přednostu domácnosti dávku z majetku a z přírůstku na majetku (podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n.) a domáhala se žalobou, o niž tu jde, na příslušníku domácnosti poměrné náhrady zaplacené dávky. Námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Žaloba opírá se zřejmě o ustanovení § 1358 obč. zák. a § 7 zák. čís. 309/1920. Podle § 1358 obč. zák. vstupuje ten, kdo zaplatil cizí dluh, za který ručí osobně anebo částí majetku, v práva věřitele a jest oprávněn požadovati od dlužníka náhradu zaplaceného dluhu. V souzeném případě byla zaplacena žalující stranou částečně dávka z majetku a Z přírůstku na majetku za Dr. K-a. Podle § 7 zák. čís. 309/1920 může přednosta domácnosti, v souzeném případě Dr. K., od příslušníka domácnosti, jehož jmění se při uložení dávky připočetlo ke jmění přednosty domácnosti, žádati náhradu částky z celé dávky poměrně na jeho připočtený majetek připadající a o případném sporu rozhodne příslušný řádný soud. Jde tudíž o to, zda oprávnění toto přešlo v tomto případě na stranu žalující. Jest tudíž příslušným řádný soud ku projednání sporné otázky a jest názor prvého soudu, že jde o nepřípustnost pořadu práva, mylný. Neprávem opírá prvý soud své rozhodnutí o nález čís. 4530 nejv. soudu, neboť tam šlo o jinou veřejnoprávní dávku (o dávku z přírůstku hodnoty), nikoliv o dávku z majetku ve smyslu shora cit. zákona. Rovněž mylný jest názor prvého soudu, že předpokladem takové žaloby jest příslušné rozdělení jmění berní správou, neboť takového rozdělení k výpočtu poměrné částky ve smyslu § 7 cit. zákona vůbec není třeba.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ze žaloby jest patrno, že žalující banka opírá žalobní pohledávku o skutkový přednes, že částku 4857 Kč zaplatila na úhradu zákonné povinnosti žalované a že z tohoto právního důvodu jest žalovaná povinna jí nahraditi náklad na ni učiněný. Jest tedy podkladem žaloby poměr soukromoprávní, o němž přísluší rozhodovali řádným soudům pořadem práva (§ 1 j. n.). Nesejde na tom, zda při rozhodování o žalobním nároku bude snad způsobem předurčujícím řešiti též otázky veřejnoprávní k vysvětlení důvodnosti žalobního nároku v poměru k žalované a závazku žalované k poměrnému zaplacení dávky z majetku a z přírůstku na majetku ve smyslu § 7 (4) a § 54 zákona čís. 309/1920, jimiž se žalobní nárok odůvodňuje, při čemž bude lze soudům podle potřeby použíti i ustanovení § 190 c. ř. s. Rozhodnutí ve sb. n. s. 4530, na které se dovolací rekurs odvolává, řeší docela jinou otázku na jiném skutkovém podkladu a nedopadá na věc, o niž tu jde.

Citace:

č. 11300. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 711-712.