Čís. 11293.

Na základě oposiční žaloby (§ 35 ex. ř.) lze povoliti i odklad exekuce povolené teprve po podání oposiční žaloby, jde-li o exekuci na základě téhož exekučního titulu k vydobytí téhož nároku, proti němuž byly podány námitky oposiční žalobou.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1931, R II 325/31.)
Dlužník podal dne 29. ledna 1931 pod C III 1/31 podle § 35 ex. ř. námitky proti nároku na zaplacení 63023 Kč s přísl. z rozsudku ze dne 20. ledna 1930, pro nějž bylo povoleno již několik exekucí, tvrdě, že nárok ten zanikl započtením, a navrhl rozsudek, že se vyhovuje jeho námitce, že nárok vymáhající věřitelky byl zrušen započtením, a dále navrhl povolení odkladu exekucí v žalobě uvedených značkami exekučních spisů. Odklad exekucí byl právoplatně povolen proti složení jistoty. V týž den, 29. ledna 1931, kdy došla k soudu oposiční žaloba, došel k soudu návrh vymáhajícího věřitele na povolení exekuce vnucenou dražbou nemovitosti dlužníkovy na základě téhož exekučního titulu k vydobytí téže pohledávky, téhož nároku, proti němuž byly podány námitky žalobou podle § 35 ex. ř. Exekuce byla povolena, dlužníkův návrh na povolení odkladu i této exekuce byl však usnesením ze dne 18. dubna 1931 zamítnut s odůvodněním, že není zákonem odůvodněn. Do tohoto usnesení podal dlužník rekurs, jemuž rekursní soud vyhověl a povolil odklad exekuce do pravoplatného rozhodnutí o žalobě C III 1/31 s podmínkou, že dlužník zřídí jistotu. Důvody: Účelem oposiční žaloby jest, by exekuce na základě rozsudku ze dne 20. ledna 1930 byly jako nepřípustné zrušeny, ježto nárok z rozsudku zanikl. Bude-li žalobní žádosti vyhověno a rozhodnuto, že onen skutečně započtením zanikl, budou musiti býti zrušeny všecky exekuce na základě toho exekučního titulu, pokud ovšem nejsou již skončeny, a to nejen ty, jež jsou v žalobě spisovou značkou uvedeny, nýbrž i ty, jež v ní uvedeny nejsou. Exekuce, o niž tu jde, není v ní ovšem uvedena, poněvadž dlužník jako žalobce v době podání žaloby o ní nevěděl, ale nebylo proto důvodu jeho návrh na odklad této exekuce později podaný zamítnouti, an týž důvod, pro nějž byl povolen odklad všech ostatních exekucí, platí i pro tuto exekuci. Nemůže přece býti rozumně žádáno, by dlužník podal k dosažení odkladu této exekuce novou, úplně souhlasnou oposiční žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele.
Důvody:
Rekursní soud správně dovodil, jaký význam by mělo žalobci příznivé rozhodnutí oposičního sporu na exekuce té doby ještě vedené, bez rozdílu, zda byly v žalobě výslovně uvedeny, čili nic, a že tedy není na závadu povolení odkladu exekuce, o niž jde, že i tato exekuce nebyla v oposiční žalobu pojata V podrobnostech stačí poukázati k důvodům napadeného usnesení, k nimž k vývodům dovolacího rekursu se ještě dodává, že by dlužník mohl v oposičním sporu žalobní nárok rozšířiti na prohlášení nepřípustností i této exekuce, kdykoli, tedy nejen při prvním roku, čímž by bylo vyhověno i formálním požadavkům § 42 ex. ř. (srv. rozh. čís. 8619 sb. n. s.). Lhostejno jest, zda bylo dlužníku uloženo složení jistoty v souvislosti s oposiční žalobou, či na zvláštní návrh, neboť rekursní soud mohl i bez ohledu na to učiniti povolení odkladu této exekuce závislým na složení přiměřené jistoty (§ 44 ex. ř.).

Citace:

č. 11293. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 693-694.